Váš prohlížeč blokuje reklamy. Podpořte prosím Help24 vypnutím blokování reklam pro tento web.
Přečtěte si: Jak vypnout blokování reklam

Zvířecí sny

Zvířecí sny – budiž hned řečeno, že se tím nemyslí sny zvířat. Častá otázka je: mají zvířata sny? Kdo má psa rasy, v níž lidské „šlechtění“ ponechalo lovecké pudy, ví, jak jejich hafan ve spaní „loví“: čenich se natahuje, pracky kmitají, všelijak hučí. Vypadá to jako lidský snový spánek (paradoxní, REM fáze). O savcích lze říci, že sny mají (všichni savci máme stejně složitě organizovanou – šestivrstvou – mozkovou kůru).

Zvířecí sny - Help24.cz

Žádná němá tvář však dosud nepromluvila, aby se na nás obrátila se slovy „Včera v noci se mi zdálo …“. Myslíme sny o zvířatech, v nichž se vyjevuje „zvíře v nás“ a náš vztah k němu. Už Aristoteles kategorizoval různé stupně PSYCHÉ. Duši vegetativní, vyživovací – tu máme společnou s rostlinami. Duši živočišnou, smyslovou, máme společnou se zvířaty. Duše rozumová je jen člověčí.

Zvířecí sny

Jak tedy sní zvíře v nás? Zvířata ve snu symbolizují emoce. Silné city a vášně jsou výrazem naší smyslové, „živočišné“ duševní vrstvy. Proto jsou neverbální, beze slov. Můžeme je slovy pojmenovat, slova jsou však výrazivem duše rozumové. Pro výraz prožitků, jako orgasmus při sexu, matčino nadšení pro miminko nebo slast ze zabíjení nepřátel, slova nedostačují – nevystihnou náboj smyslové energie, který je obsahem prožitku.

Paralela je zřejmá. Zvířata (savci, asi i ptáci) také prožívají a také se nevyjadřují ve slovech. Slova = lidský rozum, noetická duše. Zvířata se také neoblékají do šatů, jsou nahá. Silné city a vášně, jsou také „nahé“, neoděny, jak se říká, „pláštíkem slov“.

Těm, kteří by chtěli hloubat nad snovou symbolikou i sémantikou zvířat, doporučuji knihu Ernsta Aeppliho (z Jungovy školy analytické psychologie). Jeho psychologie snu vykresluje, jak jsou symboly spojeny s významem, který je místo slovy vyjádřen obrazem. Jedna věta za všechny: „Existuje zvláštní souvislost mezi zoologickou zahradou v nás samých – a skutečnou zoologickou zahradou, kde přebývají zvířata jako ta naše vnitřní, buď v tupém odevzdání, nebo bezstarostné hravosti.“

E. (38), 4 děti, 4 roky na mateřské dovolené: Nějaká žena mi dala velké černé ptačí pero. Pero se proměnilo v celého černého ptáka, držím ho v náručí a jdu s ním do vlaku na nádraží. Pták je najednou oblečen v dětských oblečcích jako miminko a já si ho nesu přitisknutého na hrudi.

Věčná maminka! zvolalo ve mně. Se čtyřmi dětmi na mateřské by se mi asi také všechno měnilo na miminka. Proč ovšem právě černý pták? Neznám věk vašich dětí – nezačíná právě některé žvatlat a opakovat slova, jako se může naučit kavka nebo havran? Nečetla jste právě pohádku o sedmi havranech? nezlobí některé z nich právě tak? Takhle se ptám, více nevěda.

Markéta (18), studentka: Tvar cesty připomíná onen záhadně popisovaný tunel při klinické smrti. Překrásné modré, rudé, žluté květiny, nádherné barvy a vůně… jsme uneseny. Kráčíme po azurovém koberci a pocit štěstí, usmíření a bezpečí je všude kolem nás, v nás, jsme jím prosyceny. Cesta „bezpečí“ končí branou, vcházíme do ní, je konec, jsme na zelené cestě, jdeme lesem. Kamarádka vidí cestu lemovanou stejnými květinami, jde hledat další „Bránu Nebeského Klidu“. Objevuje se můj dlouhosrstý zlatý jezevčík Denny a v tlamě něco drží. Voláme: „Fuj je to! Pusť to!“, otvírá tlamu, z ní vybíhá mládě divokého prasete. Následujeme s Dennym, obdivuji květiny, zvláště modrou růži, přičichám si. Jsme opět v tunelu, ale je jiný, uzavřený, sešitý z kožených čtverečků, sálá z něj teplo. Jdeme s pocity nejistoty, objevuje se zatáčka, v ní bílá lampa. Zastavujeme, mám pocit, že ke mně doléhá symbolický zvuk satana. Utíkáme zpět, ztěžka, nohy z olova a zem lepí. Hrůza a strach. Bojím se o psa: „Hlavně, když on bude v pořádku.“ Místo brány však dveře na fotobuňku, před nimi běžící pás. Nemůžeme se dostat ven, jsme lapeny. Ale pes to zvládl. Když se dostáváme ven se probouzím.

Pes je s člověkem nejdéle a je mu nejblíže. Přítel člověka. Jestliže je ve snu přátelský pes, vyjadřuje tu část živočišné přirozenosti, se kterou jsme se spřátelili. Je symbol vlastního nevědomí jako přítele.

Váš sen, Markéto, lze vidět jako cestu do před-slovných hlubin duše, kde se už naše vědomí vyjadřuje obrazy. Křižovatky a volba cest jsou v 18 jedním z našich hlavních životních témat. Dobrý pes je dobré nevědomí – musí ovšem pustit z tlamy neochočené, divoké prasečí instinkty! Dobrý pes se objevuje, když je panička v nebezpečí, jako budoucí zachránce (nevědomí). Také květiny ve snu vyjadřují určité city (barvy!). Podle vyústění snu to vypadá, že si s nevědomými city a vášněmi dokážete porozumět!

Karel (51), ženatý, úředník: Zabil jsem svého psa. Nechtěl jsem, psa mám moc rád a nedám na něj dopustit. Ve snu ale jakoby něco vedlo mou ruku a já jsem ho, i když jsem se té síle, která mě nutila bránil, probodl nožem. Když byl mrtev, utíkal jsem pryč. Přišel jsem domů a on tam ležel a spal. Když jsem vstoupil, otevřel oči a podíval se na mě. Z očí mu začala vytékat krev.

Och! Tohle zvíře, oddanou psí duši, mám rád, ale zabíjím ho. Jungovsky lze vidět jako odmítání vlastní živočišné duše. Co to je za zlou sílu, která psa zabije, i když se jí bráním? Síla zvenčí ? omezuje mě někdo v mé živočišnosti? Nebo síla ve mně? sám jsem si něco odepřel, až to mé city zabíjí? (Raději nebudu zveřejňovat, co mě napadá …)

Smyslovým pohnutkám rozumíme lépe, když je reprezentují zvířata. Bezeslovné – „nevědomé“ ve smyslu rozumového, slovního vědomí – pohnutky vidíme v obrazech zvířat. Promítáme je do zvířat, a poté je v nich vidíme. Tomu se říká projekce: vidím, co promítám ze sebe, jako na filmovém plátně. To jest náš zvnitřněný obraz zvířete. Tak jsme v živočišné říši provázáni!

Je ovšem unfair, když říkáme o vrahovi, že je „bestiální“, či genocida je nelidská. Příliš lidská! Je to hrubé pokrytectví. Zvíře má pudy přísně určeny a ohraničeny, jak ukázal v překrásné knize Takzvané zlo nositel Nobelovy ceny Lorenz. Zvíře samo není hrozné. To lidská pudová základna je uvolněná, nastavena morálkou a kulturou, a ty bývají všelijaké. Člověk tudíž nemá ke svým zvířecí pudům ty zvířecí brzdy; je bytost bezuzdná. I takové věci, jako je rozkoš ze zabíjení, bohužel souvisejí s rozvojem lidské sensitivity a estetična. Etnické čistky mají blíže ke stavění katedrál než k čisté zvířeckosti: zvířata takovou věc neznají.

Nejen sny, i jiné bezeslovné stavy spontánně označujeme symboly ze zvířecí říše. Miminko nemluvňátko, i dospělá osoba, do níž jsme zamilováni, že „nejde slovy vylíčit“, je brouček, koťátko, medvídek … (Nikoli jezevec nebo pavouk, ty máme vyhrazeny pro jiné nemluvné stavy!)

Slova jsou pro emoce jako to, co je plášť pro tělo: oděvem. Odíváme prožitky do slov, odhalujících jejich pudový původ: „jí jako prase, myslí jako vůl, je mazlivá jako kočka“. Netřeba překládat, co znamená „obtížný jako hmyz“. Zvířecí zkušenost je společným historickým tezaurem našeho kolektivního vědomí – včetně kolektivního nevědomí.

použito z knihy Jak rozumět snům, autor PhDr. Jiří Tyl, vydalo nakladatelství Jota v r. 2001

Kam dál: Sny úzkostnéSny o smrtiSny o živlech a symboly, Sny a rozpjatost člověkaLétací snySny a nadpřirozené schopnosti