Váš prohlížeč blokuje reklamy. Podpořte prosím Help24 vypnutím blokování reklam pro tento web.
Přečtěte si: Jak vypnout blokování reklam

Sny o smrti

Sny o smrti, resp. smrt je v nejširším slova smyslu fenomén života. Smrt je „kus života těžkého“. Stane-li se z kusu celkem, život mizí – a tíže vzroste. Smrt je tíživá doslova – živé tělo je přizpůsobivější, lépe se nese, mrtvé tělo je jakoby těžší.

Života lidského: kámen, strom a pták neumírají, pouze mizí či hynou. Člověk je smrtelník, jak ho označovali staří Řekové: lidské bytí je bytím ke smrti.

Sny o smrti - Help24.cz

Smrt je konec života, možnost naprosté nemožnosti. Nebojíme se vlastně „smrti“ – o které přece nic nevíme – bojíme se ztratit život, o kterém víme. V myšlení na smrt se tedy ohlašuje obava z nebytí, z toho, „co nic se nazývá“, jak vystihl básník Mácha.

Na vlastní smrt jakožto na smrt však obvykle nemyslíme. Humanistický filosof Spinoza to vyjádřil přesně: životem je sice životem ke smrti, avšak žijeme proto, abychom žili, nikoli proto, abychom umírali.

Psychiatrie pak radikálně definuje, že potlačit myšlenky na smrt patří k duševnímu zdraví: kdo pořád musí myslet na smrt, trpí úzkostnou poruchou – thanatofobií. Není pak divu, že se nám smrt objevuje ve snu, v našem nevědomí, království potlačených a vytěsněných myšlenek.

Nevědomí je ovšem také říší symbolů: symbol vyjadřuje sebe i něco jiného. Víme-li, že obava ze smrti je obava ze života ztraceného, pak smrt ve snu nemusí být jenom smrtí ve smyslu fyzického úmrtí. Může vyjadřovat úzkost ze smrti duchovní: obavu o život ztracený, žitý bez opravdovosti, či radosti, či bez druhých lidí, či beze smyslu – prostě bez těch hodnot, bez kterých se žije, jakoby se nežilo. Může také symbolizovat starost o druhého, o jeho ztrátu, při které bych ztratil já sám: „Odejít znamená vždy trochu umřít“, říká básník Paul Eluard … Smrt ve snu může být i rozloučením s nějakou věcí nebo i myšlenkou.

K interpretaci symboliky smrti ve snu a jejího významu pro život snícího podstatně přispěl psychiatr Medard Boss, žák a přítel jednak Freuda, jednak hlubokomyslného existenciálního filosofa Martina Heideggera, jejichž teorie spojil. Zkratkovitě řečeno, Boss nahradil Freudovo pátrání po projevech pudového života za tzv. existenciály, základní osy lidského pobývání ve světě. V češtině vyšla jeho krásná kniha „Včera v noci se mi zdálo …“, kterou každému zájemci o výklad svých snů velmi doporučuji.

Nyní již k vašim opravdovým a skutečným snům.

Sny o smrti - Help24.cz

Sny o smrti (spisovatel)

Ve velikém sále se odehrával jakýsi bál, honosná slavnost. Přestože byl sál plný lidí, kteří tančili a vesele se bavili, bylo v něm hutné ticho, ze žádných úst nevyšel ani hlásek. V čele sálu seděla u dlouhého stolu zřejmě nejdůležitější bytost zde, pořadatel oné slavnosti. Byla to Smrt. Takové sny dokládají, že smrt, jak řečeno, organizuje náš život. Zde je na místě poklonit se tvořivosti snu jako takové i tvořivosti nevědomí snícího. Smrt jako pořadatel slavnosti = našeho lidského mumraje: toť čirý výsměch, tak patrný na výrazech tváře smrti na obrazech a kresbách v gotice a v baroku. Jako psycholog oceňuji zejména onu tvořivou práci, která pozvedla jinak celkem mrzuté pomyšlení na smrt do estetického obrazu. Pane, takhle bych chtěl umět snít!

Monika (34), vdaná, dvě děti: Hra se smrtí. Podkroví. Je nás tucet, malých, přihrbených pružných. Skřeti nebo opice, jen myšlení lidské. Pobíháme po trámech a honí nás Smrt. Koho se dotkne, je poznamenaný. Máme strach. Není to však studená, ochromující hrůza dospělých, kteří si uvědomují ohraničenost své existence, spíš hluboký, živelný, ale přitom barvitý strach dětí, pro něž je smrt jen jednou z mnoha neznámých věcí. Smrt zmizela. Ti však, kterých se dotkla, se postupně mění. Napřed rosolovatí, průhlední, blednou a nakonec mizí v pořadí, ve kterém je Smrt zastihla. Stojím mezi nimi a dívám se, jak je nás čím dál méně.

Kdo co se vám v životě ztrácí, Moniko? Možnosti, kterých jste se vzdala, když jste se stala mámou? Přátelé z dob před mateřstvím? Dionýské hry toho živočišného, „opičího“ v nás? Ale na druhé straně: když se vzdám svobody bez dětí, zase něco získávám. Už Platón mínil, že děti jsou pro obyčejné lidi jakýmsi zajištěním nesmrtelnosti v pokračování, vyhrazené pro ty, kteří nemohou dosáhnout nesmrtelnosti (tj. přiblížit se bohům, překonat svoji konečnost v čase) velkými skutky a slovy. Dalo by se také říci, že jste se zachránila před konečností tím, že jste se stala mámou? „Mě smrt ve snu netýká, já se dívám na ostatní mizící, já jsem chráněná“ …?

J. D. (25), svobodná: Přišla jsem na hřbitov navštívit hrob zemřelých rodičů. Na místě, kde obvykle stává stříbrná váza, která je pevně připevněna k mramorové desce, je místo ní postavena malá přenosná televize mého přítele, který se nedávno přestěhoval ke mně do bytu. (Zdá se mi podivná ta televize, není jediným kusem nábytku, který si přítel přivezl.)

To vás ztráta rodičů postihla nespravedlivě brzo. Střední délka života u nás je přes 70 let, takže v 25 ještě většina z nás rodiče má. Zároveň nepředpokládám, že už byste stihla nastěhovat a vystěhovat těch přátel víc: to by se asi rodičům, které navštěvujete, nelíbilo. Vypadá to na vztah velmi vážný, jakoby se váš přítel nastěhoval na místo vašich rodičů i ve vašem vnitřním světě: „Ať přijdou živí na místo mrtvých“. Držím palec, aby se to povedlo (například aby přítel trávil více času s vámi, než s televizí).

R. (77 let): Při operaci v narkóze se mi zdálo, že jdu zahrádkou u mých rodičů, všude jedna kytička vedle druhé, jdu podle zdi té vilky, kde rodiče kdysi bydlili, vidím i ty ornamenty na zdi, a přes zahrádku vidím vycházet z nějaké továrny lidi a já na ně mávám a volám: Na shledanou, na shledanou!

Je to ale zvláštní, říkat lidem na potkání „na shledanou“, viďte? Obvykle na potkání říkáme dobrý den, ahoj, tady je to naopak: loučím se … v narkóze. Narkóza (česky omámení) je zvláštní stav vědomí, vlastně průchod z vědomého života někam jinam, stav, kdy při operaci intuitivně vnímám možnost nebytí, pasáž mezi bytím a nebytím.

Těmito stavy se hodně zabývali lékaři Kübler-Rossová a Moody, kteří pracovali s umírajícími, s lidmi zachráněnými po autonehodě, při operaci a podobně. Většina lidí se takto loučí: „já odcházím, ale vy také jednou půjdete tam co já, proto: nashledanou“. Někteří se naopak vítají v pasáži s těmi. kteří již odešli před nimi, třeba rodiči. Vy jste se již rozloučila, ale ještě neprošla na druhou stranu. Byla jste jako u rodičů, v jejich domě, ale ne s nimi. Tak jste zpátky mezi námi, abyste se mohla podělit o svoji zkušenost, děkujeme.

Zkušenost již z opačného východu z pasáže popsala.

Anna (34), matka 14-ti leté dcery: Odvezla jsem večer maminku do nemocnice s těžkým infarktem. Po půlnoci se mi zdálo, že jsem v jakémsi tunelu, na jehož konci se rýsují maminka a otec (který zemřel již před lety). Mávají na mě, abych šla k nim. Strašně mě to bolí, že je odmítám, ale opakuji: já nemůžu, musím se vrátit, musím zpátky, mám Aničku … taky je to bolí, ale loučí se a rozplývají. Probudila jsem se, byla jedna hodina, tak jsem zase s úzkostí usnula. Ráno mi volali z nemocnice, že maminka v jednu v noci zemřela.

Myslím, že ke snu není co dodávat. Jen jako psycholog stojím v tichém úžasu nad tím, jakých výkonů poznání i vcítění je naše mysl schopna ve stavu nevědomí – kam se na něj vědomí hrabe! A to už se vůbec nepokouším ptát, co je na druhé straně: jsme tady, nebo – v takzvaných hraničních situacích – na hranici, v pasáži, anebo nejsme tady, a nejsme. Nikdo se nikdy nevrací, aby mohl podat zprávu … Na konec něco mírnějšího: zmínil jsem se i o snech, kdy smrt není fyzickou smrtí:

Miloš (21), student psychologie: Jsem v jakési kruhové věži. Je se mnou kamarád, který mě provází a taky jistým způsobem podporuje. Dovídám se, že v podkroví věže visí mrtvola, která hnije a má nakazit nás ostatní. Jdeme tam přes první patro, kde jsou mí bývalí přátelé, v hádce a rvačce. V podkroví je skutečně viselec, ale není doopravdy mrtvý. Utíká ven a honí lidi, ale je to spíše zábavná honička, jako u dětí …

Tento sen mě inspiruje spíše k symbolické interpretaci smrti. Okrouhlá věž by mohla být symbolem PSYCHÉ, zaokrouhlené, navenek uzavřené horizontální jednoty a zároveň vertikální, tj. hierarchicky vnitřně členité stavby osobnosti (inspiruji se Jungovou prací „Psychologie a alchymie). „Postavy“ ve snu pak vyjádřením jednotlivých složek osobnosti: přítel jako Alter Ego, „druhé já“ či „Nadjá“, které mě střeží a chrání. Bývalí přátelé ve při: vztahy, které jsem zanechal za sebou, protože byly konfliktní, ale přesto ve mně dosud přežívá jejich citová stopa. A nahoře: není ten živý – neživý ta část sebe, kterou kladu „nejvýše“, mé ideální já“, jak to nazývá psychoanalýza? Neloučím se – v tomto věku přechodu do dospělosti – spolu s bývalými přáteli také s kusem sebe, se svými představami o sobě, které již neobstojí nárokům dospělosti? Když o něm slyším v přízemí, vypadá jeho smrt nakažlivě a hrozivě – ale vždyť je zároveň dost živý, aby se mohl oddávat neškodné klukovské honičce!

V jednadvaceti duševně a tělesně zdravý člověk doopravdy nežije smrtí: žije životem, který má před sebou a zdá se skoro nekonečný. Jenom uvnitř, abych byl dospělý, musí tak trochu umřít dítě a chlapec. Ale jen trochu – spíše odejít stranou z cesty dospělému, ale být dostatečně po ruce pro hru, kterou doopravdy umí jenom věčné dítě v nás …Taková „přechodná smrt“ mu budiž lehkou!

Shrnuto: takhle vypadají sny o integraci PSYCHÉ, o adaptaci na novou životní epochu. Smrt je tu taky pasáží, ale z jednoho života do druhého.

Na závěr:
Konečnost našeho života jej prostupuje. Prostupuje naši každodennost, způsob, jak se staráme o to, abychom přežili, a to i ve snu. Každý chceme – když už tedy musíme – umřít dobře. Zamýšlejme se tedy i nad podobami smrti, které se nám ukazují ve snech, protože sny nikdy nelžou.

použito z knihy Jak rozumět snům, autor PhDr. Jiří Tyl, vydalo nakladatelství Jota v r. 2001

Kam dál: Sny úzkostné, Sny o živlech a symbolyZvířecí snySny a rozpjatost člověkaLétací snySny a nadpřirozené schopnosti