Váš prohlížeč blokuje reklamy. Podpořte prosím Help24 vypnutím blokování reklam pro tento web.
Přečtěte si: Jak vypnout blokování reklam

Sny a rozpjatost člověka

Z neutěšeného dětství se lze povznést. Nejsnadněji snem. Vskutku, sny umějí povznést vysoko! Už několikrát jsme si vyměnili sny a interpretace až ze Slovenska s Máriou. Před jejími sny stojím vždycky v úžasu: rozpíná se v nich k nebi. V jiných i do budoucnosti.

Sny sice vždy překračují horizont běžného bdělého vědomí, ale zřídkakdy v tak názorné, a přímo esteticky pohledné podobě.

Sny a rozpjatost člověka - Help24.cz

„Oblohový“ sen

Jsem na louce s otcem. Kráčíme k rodnému domu. Slyšíme vzdálené hřmění a šum. Zdvihnu hlavu a podívám se na oblohu. Z ní se na nás dívá obrovská božská hlava, jakoby vytvořená z mračen. Je velmi smutná. Slyším otce hovořit, že se špatně jde, protože je vysoká tráva. Jdeme pomalu, stále se díváme na oblohu, až se octneme na dvoře před domem. Tam je náš pes. Je velký, hnědý, na nohách má nalepené barevné obrázkové nálepky. Celý se moc třese strachy a kňučí. Také se dívá na oblohu. Tiším ho slovy, aby se nebál. Ještě jsem ho nikdy neviděla tak ustrašeného …

Země a nebe. Lidé a bůh. Příroda a obydlí. Dítě a rodič. Člověk a zvíře a rostlina.

Jak prosté a jasné. Obhlížím-li dimenze a bytosti vašeho snu, mám pocit, že je zde přímo na dlani vše podstatné, čím je náš svět: kdo je člověk, a horizonty, kterých se dotýká.

Země a nebe

K zemi jsme připoutaní, na zem jsme odkázaní. A přece nemáme jenom zem. Máme i to, čím je země obložena: oblohu. Máme ji tak, že je nám nedostupná, ale přece se nás dotýká: hřmí, varuje. Máme ji, ale není naše, patří bohu. Nejsme jen přízemní: jsme rozpjatí mezi zemí a nebem.

Lidé a Bůh

Lidé patří zemi, Bůh nebi. Lidé jsou malí, Bůh na obloze je obrovský. A přece takto patří k sobě: Bůh je smutný a na nebo hřmí, a lidé mají strach.

Sny a rozpjatost člověka - Help24.cz

Příroda a obydlí

Příroda tu není pro pohodlí člověka. Obloha je zamračená, tráva překáží. Lidé míří k obydlí, k domovu, k sobě.

Rostlina, zvíře a člověk

Podle Aristotela tři stupně PSYCHÉ. Vegetace se s námi moc nebaví; tráva ve snu se vám vzpouzí. K psovi však máte blízko. Člověk se rodí jako „němá tvář“ – jak se říkalo zvířatům ne proto, že by nevydávala zvuky, ale protože nevydávají řeč. Když se narodíme, nemáme rozvinutá centra řeči, nemáme dorostlé čelní laloky mozku, kde sídlí lidský rozum. Mozek dítěte se k plným znakům lidství musí vyvinout. Čím jsme menší, tím jsme zvířatům blíže. Čím více stárneme a rozum se ujímá vlády, tím více se zvířatům vzdalujeme. Zvířata ve snu symbolizují city, předslovnou vrstvu PSYCHÉ. Čím ryzejší a silnější cit – jako třeba ve vašem snu strach – tím spíše je beze slov.

Váš pes se hrozně bojí. Bojí se zamračené oblohy, blížící se bouřky – tak jako se dítě bojí mrzoutského otce? Váš pes opravdu něčím připomíná dítě: na nohách má nalepené barevné obrázkové nálepky.

Dítě a rodič

Mám pocit, že váš otec je něco mezi vámi a Bohem. Dům – to je symbol rodičovské podpory dítěte. Ale otec taky má – jako Bůh – mrzutou náladu: stěžuje si. Před strachem vás tím jistě neochraňuje.

Dítě se chodí ke psovi přitulit, když se rodič zlobí. Pes mu rozumí nejlépe. Ale váš pes – symbolicky, vaše dětské city – se bojí ještě víc. Vy však máte slova = rozum, kterými ho utěšujete. Tím jako byste svůj strach překonávala. Strach je ve psovi, ne ve vás = strach je v nevědomí, ne ve vědomí.

Možný vnitřní význam snu

tedy opravdu pouze hypotetický význam. Představuji si holčičku, jejíž táta mívá mrzuté nálady. Bojí se ho. Co by táta řekl, kdybyste si polepila nohy nálepkami, jak děti dělávají …? Ale také ho respektuje jako Boha na nebi (aby ne! mívá-li mrzuté nálady, až i pes se třese …).

Strach tedy vytěsní do nevědomí. Na obloze – na velmi vzdáleném nebi – vídává Boha, kterého lze respektovat, snaží se s ním být zadobře … a tak se mu vlastně přibližuje, jak třeba nemohla k tátovi?

To je ale detektivka, že? Drží se ovšem skutečnosti snu: ve snu jste dítětem, a nebe se mračí a zvíře kňučí strachy – a je to váš sen, a sny nelžou.

Překonání našich strachů a zranění však bývá nejsilnějším motorem, který nás pohání dopředu. Dětský strach nijak nesnižuje opravdovost překonání tohoto strachu transcendencí, překročením sebe rozpětím k nebi.

Transcendentní význam snu

Rozpjatost lidské duše k horizontům své existence dělá člověka člověkem. Člověk je bytost rozpjatá mezi zvířetem a andělem. (Idea je to velmi původně evropská, sahá až do platónsko-aristotelských kořenů našeho myšlení.)

Není jenom živočich jako jiní, není zvíře. Božským se však také nijak stát nemůže. Může se k Bohu jen blížit. Blíží se k němu tím, že se k němu vztahuje. Člověk je mezi: a ke svým mezím dohlédá a vztahuje se k nim. To, co omezuje, se řecky řekne horizont – česky obzor, tedy co lze obezřít zrakem.

Podle klasické vtipné definice je obzor „pomyslná čára, která se vzdaluje tím více, čím více se k ní přibližujeme“. Dostat se k ní nemůžeme, ale napínat se k ní znamená přibližovat se k ní vnitřně.

Země a nebe, smrtelné a božské, tvoří základní rozpjatost existence člověka podle hlubokého filosofa Martina Heideggera.

Váš sen je pohledný nejen esteticky, ale takříkajíc i existenciálně.

použito z knihy Jak rozumět snům, autor PhDr. Jiří Tyl, vydalo nakladatelství Jota v r. 2001

Kam dál: Sny úzkostnéSny o smrtiSny o živlech a symbolyZvířecí sny, Létací snySny a nadpřirozené schopnosti