Váš prohlížeč blokuje reklamy. Podpořte prosím Help24 vypnutím blokování reklam pro tento web.
Přečtěte si: Jak vypnout blokování reklam

Sny a nadpřirozené schopnosti

Nežijeme jenom všedním životem, ve kterém se opakují věci každému známé. Člověk je bytost, která si svůj svět musí ustavičně budovat. Buduje ho tím, že ho obydluje, a tím ho činí svým. A bydlí ve světě, ve kterém jsou nejen věci hmotné a viditelné, ale také nehmotné a neviditelné.

Sny a nadpřirozené schopnosti - Help24.cz

Záhady a zázraky – to „za“, co už nemůžeme uhodnout a uzřít – prostě patří k životu. Co se mne týče, věci záhadné a zázračné mě přitahovaly více, než věci obyčejné a známé, od klukovských let, nejprve záhady makrokosmu, pak našeho mikrokosmu – mysli a mozku. (Pročež jsem se dal na psychologii a v ní na metody, které se tajemství a záhad těsně dotýkají: praktikuji psychoanalýzu a metodu EEG biofeedback.) Jsou sny záhadou?

Sen je pro nás životně nezbytný stav vědomí. Když se člověku zabrání snít, vyčerpá ho to a může zabít. Výzkumy zjistily, že spánky máme dva: v bezesném spánku regenerujeme tělesně, ve snovém spánku regenerujeme duševně. Sen je tedy osobitý „třetí stav“ mezi bděním a bezesným spánkem. Stav, ve kterém o sobě nevíme: kterému vládne naše nevědomí.

Záhadou je nejprve lidský mozek sám – z hlediska jeho poznání. Z hlediska toho, že vůbec je, takový jaký je – orgán produkující vědomí, mysl – je vlastně zázrakem, jedinečnou entitou jsoucna vůbec. Vědomí ještě víc. A sen je v zázraku vědomí také malým zázrakem: nevědomým myšlením, intenzivní organizací naší zkušenosti a paměti – a tedy reorganizace mozku samotného a následně obnovování vědomí, aby bylo stále „up to date“.

Každý sen ovšem není záhadný. Jsou obyčejné sny, ve kterých se pohádáme s manželkou, mazlíme se s krásnou neznámou dívkou, něco nás honí apod. To jsou sny ze života, takové věci patří všedním dnům. Záhadné sny jsou tudíž ty, ve kterých se mezi obyčejné sny připletla „záhada“ – třeba telepatický přenos myšlenek.

Sny a nadpřirozené schopnosti - Help24.cz

A tu je pozoruhodné, že ve snech se takové záhadné děje odehrávají častěji, než bdělém stavu. Ve snu, tedy ve stavu nevědomí (o vnější realitě), je naše mysl také otevřena přijímat vjemy, které všednodenní praktická realita zakrývá: takzvané mimosmyslové vnímání, ESP (extrasenzorická percepce).

Psychologie mimosmyslového vnímání existenci ESP je v pečlivě kontrolovaných experimentech úspěšně prokázala. Jsme ve světě propojeni a zapojeni, i když si to nemusíme uvědomovat a vědecky vysvětlit způsoby tohoto propojení. Jako by existovalo jakési světové vědomí, vytvářené kvantovými poli jednotlivých myslí, které rychlostí světla prostupují vším, prostorem i hmotou. Než však budeme moci „cestování“ naší mysli kvantovými poli nahlédnout, uteče ještě hodně vody – obojí je těžko uchopitelné.

Mezi obyčejností a záhadností není příkop (i když v hlavě pedantických osobností je). Prolínají se. Jsou tedy různé intenzity snové záhadnosti. Vezmu je popořádku, od nejméně po nejvíce záhadné. (Příklady jsou z knihy Česká metafyzika, P. Frank, nakladatelství Dialog, Liberec 1999).

Rozšířené vnímání

Paní E. měla živý sen v září 1994. Zdálo se jí, že ve sklepě starého rodinného domku, který si právě koupili, uniká smrtelně jedovatý plyn. Vzbudila se hrůzou a křikem probudila i manžela. Ten ji uklidňoval, prý přece dobře ví, že plyn v domku zaveden nemají, jak tomu bylo ještě nedávno v paneláku. „Mně se zdálo, že oba umřeme, když ten plyn dýcháme,“ nedala se utišit paní E.

O necelý rok později, když dům rekonstruovali, nechal manžel změřit odbornou firmou koncentraci radonu. (Radon je lidskými smysly nezachytitelný radioaktivní plyn, unikající z tektonických zlomů podloží. Psi jej však cítí. Při vyšší koncentraci může vyvolat onemocnění rakovinou.) Pověřená firma vzápětí dodala dobrozdání o tom, že v domku je více než dvacetinásobně překročena povolená norma tohoto nebezpečného plynu. Dlužno dodat, že paní E. se o existenci radonu, jeho výskytu a nebezpečnosti dozvěděla až z průzkumu firmy.

To je zkušenost, která je na hranici smyslového a mimosmyslového vnímání. Naše běžné smyslové vnímání takové věci nezachytí. Víme však, že třeba včela zachytí a správně najde kvetoucí pole na dálku kilometru i podle několika molekul. Nejstarší část našeho mozku, tzv. čichový mozek, je nutně nejpodobnější savcům – i takových čichačů, jako jsou psi. Myslím, že náš čichový mozek není méně schopný. Ale jeho vjemy jsou překryty milionem jiných smyslových vstupů hlavně z vidění, slyšení, a nejvíce myšlením. Naše běžná vnímavost je jaksi zakrytá, převrstvená. Zvířecí vnímavost je více otevřená – zvíře vycítí blížící se výbuch sopky a včas prchne, zatímco lidé se nechají zaskočit. Zřejmě je to daň, kterou jsme zaplatili za vývoj rozumu, kultury a civilizace – za vybudování „umělé přírody“ lidského světa.

V uvedeném příkladu ani nemuselo jít nutně o bezprostřední čichový vjem. Signální hlášení organismu, že jej cosi ohrožuje a škodí, mohly registrovat i jiná senzoria pod prahem běžného vnímání / vědomí. Otevřenost mysli ve snu, otevřenost právě tomu, co je „neviditelné“, která paní E. přisunout vjem, který jinak nemáme (viz manžel), je pozoruhodná. Ale nejde ještě o záhadu: jsou to přirozené schopnosti, které si každý může trénovat – jogíni a senzibilové jsou živým důkazem. Telepatie čili vnímání na dálku vypadá záhadněji:

Ten sen se v rodině traduje už pátou generaci. Hlavní hrdinkou je Anna, prapra…babička. Bylo to za první světové války. Narukovali tam všichni tři Annini synové. Nejmladšímu bylo teprve sedmnáct. Jednou v noci se Anna probudila s nářkem, který vzbudil manžela a dcery. „Tonda, je raněný do zad! Umírá…“ Nedala si smrt nejmladšího a nejvíce milovaného syna vymluvit. A tak ani rodinu nepřekvapilo, když za čtrnáct dní přišlo oznámení, že syn zahynul v bojích na italské Piavě. Byl zraněn do zad…

Je prokázáno, že někteří jsou vnímavostí na dálku obdařeni více, někteří méně. Mimosmyslovou komunikací bývají propojena jednovaječná dvojčata, která jsou vlastně dvě i jedno zároveň. Je také prokázáno, že záleží i na „nabuzení“ vědomí situačním. Spontánní telepatie a jasnovidnost se většinou vyskytují ve spojení se silným citovým pohnutím. „Zázrak“ telepatie je poměrně častý právě ve spojení s ohlášením smrti milované osoby. Kdo by měl být citlivější než matka, která se důvodně obává o život svého milovaného syna? A kdo kdy volá druhou bytost silněji, než umírající syn milovanou matku?

Jsme propojeni na dálku mnohem více, než si uvědomujeme, než jsme schopni běžnými smysly vnímat. To, že se zatím nepodařilo fyzikálně určit formy vlnění, kterými se tak děje (kvantová pole?), na faktu samotném nic nemění. Zdá se, že tyto schopnosti nejsou ani tak něčím novým, co bychom se naučili – spíše potřebujeme odhlédnout, „odučit se“ materialistický blud, podle kterého existovat nemohou. Zajímavé je, že mimosmyslové vnímání se tak bohatě projevuje ve snu. Co když na pozadí běžných snových jevů pouze ostře vystoupí do popředí taková jasná zpráva? Co když námi takové zprávy protékají neustále, a v informačním šumu proudu našeho běžného vědomí prostě nevyčnívají?

Velcí psychologové měli odvahu se do „nevysvětlitelného“ pouštět. Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud si díky své citlivé metodě povšimnul telepatických jevů záhy a pokusil se je objasnit v několika studiích. Jeho pokračovatel Carl Gustav Jung uvažoval o životě duše po smrti a komunikací mrtvých se živými.

Jung vypráví vizi, ve které ho navštívil mrtvý přítel, dovedl ho do svého domu a ukázal mu na knihu ve své pracovně. Jung druhý den navštívil vdovu a požádal o nahlédnutí do knihovny, kterou předtím neznal. Na místě označeném mrtvým přítelem stála kniha „Odkaz mrtvých“. Jung vysvětlil tato vidění – ať snová či bdělá – životem duše po smrti (aspoň po nějakou dobu) a komunikací mrtvých s živými. (Pro člověka z Indie to zase taková záhada není. Západní věda takové věci zatím fyzikálně vysvětlit neumí.)

Ale opravdovou záhadou je prekognice, znalost budoucnosti, které je tak časté právě ve snech s předtuchou:

J.S. se v květnu 1991 zdálo, že nemůže včas doběhnout k autobusu, který se už rozjíždí. Autobus, za nímž ve snu marně utíkal, měl rozpáraný bok, z něhož vyčnívaly dvě sedačky. Nazítří se dozvěděl, že autobusový spoj, který nejenom ve snu, ale i v následné realitě vskutku zmeškal, zavinil na silnici kolizi. Pan S. nelitoval času, navštívil vrakoviště a prohlédl si havarovaný autobus. Levý bok byl odtržen, takže z něho vyčnívaly dvě sedačky.

Tohle už je opravdová záhada. Jako psycholog jsem do pana S. vcítil a jakoby on sám pokoušel jsem se přijít na to, co se vlastně událo. Na nic jsem nepřišel. Pravda, můžeme si zase říci, že třeba Tibeťanovi by to nepřišlo, on ví, že to tak je. Ale vědět o něčem, že to je, a rozumět tomu, „přijít tomu na kloub“, jsou dvě různé věci.

PROČ a JAK se to děje, otázky západního člověka žijícího ve vědeckotechnické civilizaci, na ty odpověď není. Na kloub času se nedá podívat a sáhnout. Čas, ve kterém je to, co ještě není – a zvláště taková nepravděpodobnost a přitom detailní preciznost, jak se stalo panu S. – to je neuchopitelná záhada. Sny předtuchy jsou skandálem našeho běžného, „zdravého“ rozumu i vědy. Odkud se tyto sny berou? Jak je možné vědět to, co se ještě nestalo?

Přitom jde o něco, co má svůj řád. Tato vidění máme častěji a jasněji ve snu, než v bdělém stavu. A sny – předtuchy se sobě navzájem velmi podobají!

Jejich předvídající ráz si uvědomíme právě proto, že se vyplňují: Když se předtucha „splete“, nevyplní, tak to není žádné před-vědění a pozornost jí nevěnujeme. Je ovšem možné, že upozorňuje na něco, co se stane až za dlouho, třeba po letech. To je teprve skandál! Znamená to, že to, co se děje, je nějak předurčeno? Nebo se skutečnost odehrává v paralelních časech, a budoucnost už na nějaký způsob „tady“ je, jenom my jsme jinde a ještě jsme k ní nedospěli – jako při běžném cestování prostorem?

V psychologických výkladech a lexikonech snů, které jsem prošel, ani zmínka. Taky vysvětlení: sdělujeme vám, že o tom neumíme nic říci. Přitom jde skutečně o sny poměrně časté….

použito z knihy Jak rozumět snům, autor PhDr. Jiří Tyl, vydalo nakladatelství Jota v r. 2001

Kam dál: Sny úzkostnéSny o smrtiSny o živlech a symbolyZvířecí snySny a rozpjatost člověkaLétací sny