Váš prohlížeč blokuje reklamy. Podpořte prosím Help24 vypnutím blokování reklam pro tento web.
Přečtěte si: Jak vypnout blokování reklam

Létací sny

„Létat znamená být povznesen nad Ty, nad jednoho“.

– tak interpretuje létání ve snu Artemidóros, autor jednoho z prvních výkladů snů. Jak vidno, létací sny máme přinejmenším od starých Řeků, v žádném pořádném snáři nesmí chybět.

Létání má pro člověka zvláštní přitažlivost. Ve fyzickém světě snil o tom, co je dostupné ptákům: jak to, že nižší stvoření mohou to, co my neumíme? První myšlenky na létací stroje, počínaje Daidalovými křídly, také kopírují ptáky.

Létací sny - Help24.cz

Příroda a její živly dávají i přikazují věcem a bytostem jejich „světy“. Ptákovi je přikázán vzduch, a vzduchu je dán pták. Člověku je přikázána země. Teolog a filosof Tomáš Akvinský hovořil o člověku jako bytosti mezi andělem a zvířetem: lidská existence je v rozpětí, v tomto mezi. Člověk je dán zemi, ale zvláštním způsobem: tak, aby ji zároveň přesahoval. K zemi patří její protipól, nebe. V duchovním rozměru je létání přiblížením k nebi – vzdálením se od hmoty a její tíže.

Člověk je pozemšťan, je určen zemí, ale díky rozpětí od země k nebi je schopen hranice živlů přestoupit. Takže: letíme.

Co pro pozemšťana znamená létání? Létání je přání uniknout zemské přitažlivosti. To také značí: uniknout druhým lidem – taky pozemšťanům.

Jan (46): Ve snu jsem se potkal s neznámou ženou, která mne vedla překrásnou podhorskou krajinou někam do hor a pak jakousi jeskyní hluboko pod zem. Tam žily bytosti, o kterých jsem věděl, že umějí létat, i když jsem je létat neviděl. Některé ty bytosti měly podobu lidí a jiné zvířat. Když jsem je spatřil, rychle jsem zavřel oči a najednou jsem šel loukou, jejíž tráva voněla. Trávou probíhala malá zvířata, chvějící se klasy ukazovaly jejich cestu …

„Rozhovor“ se snem

Setkání se ženou představuje výzvu. Zavádí nejprve do horských výšek, pak do velké hloubky. Třeba se rozhodujete o velké cestě? Mohla by tou cestou být – v topografii duše – cesta do světa vnitřního, k hlubokým, pohledu skrytým, to jest nevědomým složkám osobnosti?

Zajímavá je jakási sestupná škála, ve které bytosti ve snu popisujete: bytosti létající, potenciálně vznešené – bytosti lidské – zvířata – malá zvířata. Jako by to vyjadřovalo ono rozpětí naší existence. Sestup od nebe k zemi, od tvorů létajících k přízemním: jakoby sestup od svých andělských možností k nízké živočišnosti.

Vnitřní a vnější bývají ve shodě: když se ohlížím po onom zvířecím, živočišném v sobě – nevnímám i v druhých jejich živočišnost, a tedy také krásu erotickou? Neznámá žena by pak mohla být Jungova Anima: nevědomý obraz ženy v sobě, doplňující mě coby muže.

Ten typ ženství, který reprezentuje Anima, nás pak osudově přitahuje. Neznámá ve vašem snu je ta, která ukazuje neznámé, nepoznané. Ukazuje rozpětí možností živých bytostí, od létajících po velmi přízemní.

Cítím sen jakoby nastavené zrcadlo či mapu sebe, jako výzvu vnímat všechny své složky a přemýšlet o nich. Co bych dělal, kdybych se setkal s ženou, která mne někam chce odvést? Neřešíte ve svém věku právě podobnou situaci?

… a odpověď autora snu

Jan mi po několika měsících napsal, že děkuje. Jak o snu přemýšlel jako o projevu různých částí sebe, začal si uvědomovat „orchestr svých já“. „Život se mi stal bohatší, a zároveň jaksi přehlednější. Nyní se na své sny těším, protože mi vždy o sobě řeknou něco, co si mohu doplnit jako kousek do puzzle. Cítím se nějak úplnější …“

Pozoruhodné je, že se létací sny vracejí, jakoby si žily svým vlastním nezávislým životem, kdesi v komoře na sny, připravené se znovu objevit. Tohoto úkazu si všiml věhlasný kolega, spisovatel a psycholog Ivan Vyskočil v rozkošné povídce O Albertu Kyškovi, létacím snu. Albert sloužil v mládí ve Vídni u dámy, která se dala psychoanalyzovat, a tím nastala pro létací sen osudná štvanice … až se ho majitelka zřekla!

Monika (34): Sen, který se mi vrací, patří ke klasickým „lítacím“. Prožívám ho v ptačím těle coby typický městský holubí povaleč. Zpočátku přemáhám závrať, přelétám z římsy na římsu. Pohled z ptačí perspektivy na dokonalost tvarů historických střech mi dělá radost.

Ve chvíli, kdy zvládnu pohyb ve vzduchu natolik, abych se z něj mohla těšit, dostanu se dírou ve střeše do podkroví plného trámů a odtud do místností s velkými okny. Hledám cestu ven a lidé mě začínají honit. Okna jsou zavřená. Pokud někde zůstalo pootevřeno, je cesta zatarasená pletivem. Začíná mě ovládat strach, není to ale opravdový děs, spíš napětí, jaké člověk prožívá při adrenalinových sportech nebo šachové partii s vlastním manželem.

Někdy se mi podaří probudit, jindy se honička protáhne. Už už mě mají, když metamorfuji zpět do vlastní podoby, ovšem neviditelné. V tu chvíli ztrácím schopnost létat, ale ne naráz. Tak by se asi cítil poloprázdný nafukovací balónek, o který se pere zemská přitažlivost. Ještě pár pětimetrových skoků, kdy mě sice pronásledovatelé nevidí, ale mohou mě nahmatat. Než se jim to podaří definitivně, probudím se.

Především vám blahopřeji, že máte takový půvabný sen, poetický a hravý: uletět od jednotvárné každodenní pozemské existence a jejích povinností. Je to závratné, úžasné, slastné. Ale lidé mi to nepřejí, nenechají mě být. Jakmile se octnu jako pták v jejich obydlí, už se mě snaží lapit. Uniknu, když se jim nenápadně, neviditelně přeměním zase do své podoby. Nad tím, jak vás přestanou vidět, když už nelétáte, se upřímně bavím. Vybavuje se mi k němu asociace na léta studentská: i když jsem se vracel v noci domů tak opilý, že jsem křižoval ulice ode zdi ke zdi, jakmile se mi podařilo zasunout klíč do zámku, okamžitě jsem byl zcela střízlivý a vznášel se po špičkách, aby se nevzbudila matka a neviděla, v jakém stavu se nacházím.

Proč si vlastně takové fantazie o svobodě prožívám ve snech? Ten pocit vzrušení znáte ze sportu a her: čili ze situací, kde platí pravidla, oddělující hru od vážnosti. I ve snu, jen se z toho začnu těšit, už mi to překazí. Vzhledem k tomu, že jste vdaná žena, nebudu zalétat k freudovským výkladům, že v létání je touha po volné lásce a uvolněném sexu, a odplížím se od vaší živelné přelétavosti v mezích zákona v tiché úctě. Vždyť je to konec konců jen sen, že ano?

„Vždyť přece létat je snadné“, praví sbírka povídek Ivana Vyskočila. Musí se jen hodně chtít.

Lucie (28), vdaná, 1 dítě: Často se mi zdají sny o tom, že létám. Šla jsem po městě, ve kterém jsem žila do svých osmnácti let, a když jsem došla k silnici, kterou bych musela přecházet, vznesla jsem se lehce nad ni a dlouho jsem prolétávala nad městem. Když jsem přistála, vysvětlovala jsem okolním známým i cizím lidem, že to není nic těžkého, že musí jen chtít a hodně se soustředit. Jednou jsem chtěla vzlétnout, ale vůbec to nešlo. Byla jsem úplně zoufalá a všechno mě bolelo, tělo bylo tak těžké. Probudila jsem se unavená jako po flámu.

Létat je snadné, říkáte. Musí se jen hodně chtít.

Je to ale hrozné, když hodně chci a nejde to, viďte? Bývalým spoluobčanům, kterým jsem ulétla, hned jak jsem dospěla, těm jsem to ukázala! a ještě s dovětkem, jak jsou nemožní – kdežto já, heč! Ale když už mám rodinu, je to těžké … přece neuletím od svého dítěte … i když to někdy bolí, že už si nelétám, jak se mi zachce!

B. (29), svobodný mládenec, maniodep. psychotik: Jsem vzduchoplavcem. Na svou chmurnou hlavu nasazuji kuklu,kulaté brýle dosednou na mé bulvy. Vyhazuji písek z koše balonu a stoupám. Po lanech lezou mravenci. Ve snu usínám. Zdá se mi o Ivetě Bartošové. Hladí mne dlouhými prsty po mých vzduchoplaveckých brýlích. Náhle procitám. Jsem pokryt mravenci, kteří mne tepou nožičkami a výstražně kroutí tykadly. Vymršťuji se, k mému plavidlu se blíží nepřátelský balon. Mravenci se zachraňují skokem střemhlav. Já sám rezignuji.

Ehm. Neříkají vám lidé, že byste měl „stát nohama na pevné zemi“? Jenže Vy asi netoužíte být jako ti mravenci, co skončí zase v tom přízemním pinožení, že? Věřím vám, že sny o krásné Ivetě jsou příjemnější, a do čeho se probudím? Vem to čert …

Závěrem

I letmý pohled na létací sny ukazuje, že je to zvláštní úkaz v životě člověka, který je přece – alespoň dosud – bytostně pozemšťanem (možná, že pro příští kolonisty vesmíru už to bude jinak …). Sice umíme létat letadly, ale to není to opravdové, jak to třeba umějí ptáci: v létacích snech nejsou letadla. Letadlo je prostředek, jak se někam dopravit, a nikoli si létat.

Neztratil někdo svůj létací sen? Byla by ho škoda. Mě alespoň hloubání nad létacími sny vytáhlo z komory dlouho nepoužitý sen, jak letím v nehmotné podobě, jako pulsující a zářící vědomí, vesmírným prostorem. Viděno jungovsky, bylo to skutečně božské – takový sen každému přeji.

použito z knihy Jak rozumět snům, autor PhDr. Jiří Tyl, vydalo nakladatelství Jota v r. 2001

Kam dál: Sny úzkostnéSny o smrtiSny o živlech a symbolyZvířecí snySny a rozpjatost člověka, Sny a nadpřirozené schopnosti