Váš prohlížeč blokuje reklamy. Podpořte prosím Help24 vypnutím blokování reklam pro tento web.
Přečtěte si: Jak vypnout blokování reklam

Problematika snů

Významný německý psycholog Wolfgang Schmidbauer o Freudově Výkladu snů říká: Mnozí zde zastoupená základní pravidla pojetí se potvrdila, většina z nich se uchovává v praktické práci psychoterapie. Freud vychází z toho, že sen je strážcem spánku. Jeho nejdůležitějším úkolem přitom je vyplnit fantazijní obrazy nevědomá přáním, která by mohla snícího ve spánku rušit, aniž by proti tomu mohly něco namítat kontrolní a morální instance. Proto se ze skrytých nevědomých přání (latentní snové myšlenky) stává snovou prací manifestní obsah snu, tj. obrazy a počitky, jež si snící pamatuje. A co k tomu sám Freud? Tak mívá sen mnohdy nejhlubší smysl tam, kde se zdá nejzmatenější. Ve všech dobách si ti, kdo měli co říci a nemohli to říci bez nebezpečí, rádi hráli na blázny.

Problematika snů - Help24.cz

Problematika snů – obrácení afektů

Výborným příkladem pro obrácení afektů je jeden sen, sdělený Ferenczim: Staršího pána vzbudila v noci manželka, neboť se jí zmocnila úzkost z toho, že se ve spánku hlasitě a divoce smál. Muž později vyprávěl, že měl tento sen: Ležel jsem v posteli, vstoupil známý pán, chtěl jsem rozžehnout světlo, ale nemohl jsem, pokoušel jsem se znovu a znovu – marně. Nato vylezla má paní z postele a chtěla mi pomoci. Ani jí se to však nepodařilo. Jelikož byla v nedbalkách, styděla se před tím pánem. Vzdala se tedy nakonec svého úsilí a vlezla si opět do postele. To všechno bylo tak komické, že jsem se musel hrozně smát. Paní mi řekla: Proč se směješ, proč se směješ? Já jsem se však smál dál, až jsem procitl. Nazítří byl tento pán velmi skleslý, měl bolení hlavy – podle jeho vlastních slov: z nadměrného smíchu, který jím otřásal.

Z analytického hlediska vypadá sen méně vesele. Známý pán, který vstupuje, je v latentních snových myšlenkách obraz smrti jakožto velikého neznámého, obraz vzbuzený předešlého dne. Starý pán, trpící kornatěním cév, měl předešlého dne důvody myslet na smrt. Divoký smích zastupuje pláč a vzlykot při pomyšlení, že musí zemřít. To, co nemůže snící rozžehnout, je světlo života. Tato smutná myšlenka se možná pojila k pokusům o soulož, které se mu nedávno nezdařily a při nichž ničeho nedosáhla ani pomoc jeho ženy v nedbalkách, pozoroval, že to s ním jde již z kopce. Snové práci se podařilo proměnit smutnou myšlenku impotence a umírání v komickou scénu a vzlykání ve smích.

Typické sny

Zpravidla nejsme schopni vykládat sen druhého člověka, nechce-li nás zasvětit do nevědomých myšlenek, skrytých za snovým obsahem, a tím je praktická použitelnost naší vykladačské metody velice omezena. Typické sny upoutávají zvláštní zájem také proto, že patrně u všech lidí pramení z týchž zdrojů, a jeví se tedy zvlášť způsobilými, aby nám objasnily snové zdroje.

a) sen o rozpacích z nahoty

Sen, že jsem nahý nebo špatně oděný v přítomnosti cizích lidí, se vyskytuje také s dodatkem , že jsem se za to vůbec nestyděl apod. Náš zájem se však obrací jen k onomu snu o nahotě , v němž pociťuji stud a rozpaky, chci utéci nebo se skrýt, a přitom jsem stižen zvláštní zábranou, že nemohu z místa a cítím nemohoucnost změnit tuto trapnou situaci. V podstatě běží o trapný pocit na způsob studu, že bychom chtěli svou nahotu zakrýt, obyčejně pohybem z místa, a že nejsme schopni toho dosáhnout.

Obyčejně je druh a způsob odstrojení málo jasný. Snící třeba vypravuje: Byl jsem v košili, ale zřídka jde o zřetelný obraz, většinou je neoděnost tak neurčitá, že je popisována alternativou: Byla jsem v košili nebo ve spodničce. Zpravidla nebývá neúplnost úboru tak zlá, aby byl příslušný stud odůvodněný. U toho, kdo nosil vojenský stejnokroj, se nahota mnohdy nahrazuje adjustováním proti předpisu. Jsem bez šavle na ulici a spatřím blížící se důstojníky, nebo jsem bez nákrčníku či mám strakaté civilní kalhoty apod.

Lidé před nimiž se stydíme jsou téměř vždy cizí s neurčitými tvářemi. Nikdy se v typickém snu nestává, že by nám někdo vytkl oděv, který nám působí takové rozpaky, anebo, že by si nás pro tento úbor třeba jen všiml. Lidé se naopak tváří lhostejně nebo slavnostně a škrobeně. To nutí k přemýšlení.

Ostyšná rozpačitost snícího a lhostejnost lidí jsou k sobě v rozporu, jenž se ve snu vyskytuje často. K pocitu snícího by se přece jenom hodilo, aby cizí lidé na něho hleděli s údivem, vysmívali se mu, nebo se nad ním pohoršovali.

Souvislost, v níž se takové sny vyskytují, nepřipouští totiž nejmenších pochybností o tom, že podkladem tohoto snu je vzpomínka z nejranějšího dětství. Jen v našem dětství byla doba, kdy nás, nedostatečně oblečené, viděli příbuzní i cizí lidé a tehdy jsme se za svou nahotu nestyděli. U mnoha dětí lze ještě v pozdějších letech pozorovat, že je jejich odstrojení takřka opájí, místo aby jim působilo stud. Smějí se, poskakují, tlučou do tělíčka, a matka nebo někdo jiný je napomíná: Fuj, to je hanba, to se nesmí. Děti často projevují exhibiční choutky.

Hledíme-li později nazpět, jeví se nám toto bezostyšné dětství rájem a ráj sám není ničím jiným, než masovou fantazií o dětství každého jednotlivce. Proto jsou lidé také v ráji nazí a nestydí se před sebou, až nadejde okamžik, kdy procitnou stud a úzkost, nastane vypuzení, začne pohlavní život a kulturní práce. Nuže zpátky do tohoto ráje nás může každou noc zanášet sen, již jsme vyslovili domněnku, že si dojmy z první doby dětství (z prehistorického údobí, které sahá přibližně do dokonaného třetího roku) samy sebou a aniž snad záleželo na jejich bližním obsahu, žádají reprodukci, a že toto opakování splňuje přání. Sny o nahotě jsou tedy sny exhibiční.

Jádrem exhibičního snu je vlastní postava, viděná nikoli jako dětská, ale jako nynější a nedostatečná oděnost, která je následkem převrstvení četnými pozdějšími vzpomínkami na negližé nebo z příkazu cenzury nejasná, k tomu pak přistupují osoby, před nimiž se stydíme.

Kromě toho se v exhibičním snu projevuje zapuzení: Trapný pocit ve snu je reakcí druhé psychické soustavy na to, že obsah exhibiční scény, touto soustavou zavržený, přece dospěl k představě. Abychom si ho ušetřili, nesměla by se tato scéna znovu oživit.

b) sen o zkoušce

Každý kdo zakončil svá gymnazijní studia maturitní zkouškou, si stěžuje na tvrdošíjnost s níž ho pronásleduje úzkostný sen, že propadl, že musí třídu opakovat apod. U nositele akademického titulu se tento typický sen nahrazuje jiným, který mu vytýká, že při rigorózu neobstál a proti kterému marně ve spánku namítá, že již několik let provádí praxi, je soukromým docentem nebo řídí kancelář. Jsou to nesmazatelné vzpomínky na tresty vytrpěné v dětství za spáchané přestupky, jež v našem nitru ožívají na obou vrcholcích našich studií.

Sen o maturitě se vyskytuje jen u lidí, kteří u zkoušky prošli, nikdy u těch, kdo ztroskotali. Úzkostný sen o zkoušce, který se, jak se stále více potvrzuje, dostavuje tehdy, když příštího dne očekáváme odpovědný výkon a možnost blamáže, by si tedy v minulosti vybíral situaci v níž se veliká úzkost ukázala neoprávněnou a byla vyvrácena výsledkem.

Wilhelm Stekel, od něhož pochází první výklad snu o maturitě, zastává názor, že se zpravidla týká sexuálního vyzkoušení a sexuální dospělosti.

Příklady snů