Váš prohlížeč blokuje reklamy. Podpořte prosím Help24 vypnutím blokování reklam pro tento web.
Přečtěte si: Jak vypnout blokování reklam

Úzkostné emoce

Emoce poskytují rámec pro naší mysl a naše jednání. Všichni si umíme představit, co znamená, když má někdo dobrou a špatnou náladu. Často jsme to využívali: „Zajdu za tátou, dnes má dobrou náladu, určitě mi to povolí…nebo: Dnes po něm nic chtít nemůžu, má špatnou náladu.“. Pocity a emoce odrážejí libě či nelibě hodnocení sebe, okolí, ostatních a očekávání od budoucnosti. Můžeme rozlišovat dva typy emocí – afekty a nálady.

Afekty

Jsou prudké emoce, které rychle vzplanou, vyvrcholí a zpravidla za krátkou dobu (minuty až hodiny) odeznějí. Sem patří hněv, strach, radost, úzkost apod. Afekty jsou spojeny s výraznými tělesnými pocity – bušením srdce, zrychleným dýcháním, pocením, napětím svalstva atd.

Nálady

Jsou emoce, které se mění jen pozvolna, táhnou se hodiny, dny a týdny a tvoří pozadí pro celé prožívání. Nálada může být klidná, normální ale také depresivní, úzkostná, podrážděná. Nálady jsou rovněž spojeny s tělesným prožíváním, ale nejde o prudké rychle vznikající a odeznívající pocity, ale spíše o dlouhodobé tělesné pocity, jako je tíha ve svalech, únava, dlouhodobé napětí, bolesti ve svalech, bolesti hlavy, nespavost, nechuť nebo naopak nadměrná chuť k jídlu apod.

U sociální fobie je častá úzkostná nálada související s očekáváním nebezpečí (anticipační úzkost). Při vystavení se obávaným situacím se dostavují úzkostné afekty. Úzkostná nálada se projevuje stálým očekáváním nebezpečí, jakoby se něco mělo stát, co může jedince ohrozit. Nemusí to být nic konkrétního, ale schází pocit jistoty a bezpečí. Úzkostná nálada může tvořit pozadí pro úzkostné afekty, jako je strach, samotná úzkost, panika, zlost, vztek na sebe, bezradnost.

Úzkost

Je pocit psychického napětí, jakési očekávání něčeho nepříjemného, ale člověk neví, co to má být. Úzkost je vlastně strach, který nemá předmět. Na rozdíl do strachu, který nás pudí k útěku, úzkost vede ke strnulosti – nemáme před čím utíkat. Při úzkosti člověk může přešlapovat z nohy na nohu, posedává, těká myšlenkami z jedné věci na druhou, nedokáže se soustředit a žádnou věc domyslet. Mívá pocit, že mu ze spousty starostí praskne hlava. Pro sociální fobii je typická anticipační úzkost. Jde o strach, který se dostaví daleko dříve (často hodiny, ale i dny), než dochází k obávané sociální situaci. Anticipační úzkost je někdy dokonce větší, než je pak úzkost při vystavení se situaci přímo.

Strach

Je pro sociální fobii nejtypičtější. Strach, že se ztrapním, znemožním, všichni uvidí, jak jsem selhal. Strach, že se objeví nepříjemné nebo dobře viditelné tělesné příznaky úzkosti apod.

Podrážděnost

Častá úzkost a napětí mohou u některých lidí vést k podrážděnosti. Pak mohou vybuchnou nečekaně hněvem nebo lítostí. Stačí k tomu malý podnět.

Vztek na sebe

Člověk trpící sociální fobií se na sebe zlobí z mnoha důvodů. Pro svou domnělou „těžkopádnost, hloupost, zbabělost, chyby, neschopnost něco změnit“. Snadno se stává sám sobě nepřítelem a trestá se tím, co si o sobě říká. Často degraduje sám sebe. Někdy se stává sám sobě nepřítelem natolik, že cítí sám k sobě až nenávist.

Bezmoc a beznaděj

Potíž sociální úzkosti překonat vlastními silami vede k bezmoci a beznaději. Postižený pak snadno propadá depresi a má pocit, že už nikdy situaci nezmění, nebude nikdy spokojený či šťastný. V těchto chvílích ho mohou napadat myšlenky na sebevraždu.

Závist a pohrdání

Jsou emoce, ke kterým se lidé neradi přiznávají, nicméně patří do běžného lidského repertoáru. Lidé trpící sociální fobií nejčastěji závidí úspěch, zejména společenský, oceňování, pohodu, spontaneitu, výmluvnost apod. Někdy je závist až kousavě krutá a týrá svého nositele. Další emocí, kterou lidé rovněž neradi přiznávají, je pohrdání. Je to paradoxní, ale lidé trpící sociální fobií často pohrdají podobně postiženými lidmi – připadá jim trapné, že někdo jiný je sociální neobratný, uniká ze sociálních situací, zadrhává se při řeči, červená se, projevuje navenek úzkost apod. Proto čekají, že druzí jimi budou také pohrdat. Zdraví sebevědomí lidé však nemají sklon k pohrdání. K přirozenému sebevědomí totiž patří samozřejmá úcta ke všem lidem.

Pocit ztráty

Ztráta, kterou člověk trpící sociální fobií může prožívat, může být reálná nebo symbolická. Při reálné ztrátě jde většinou o ztrátu blízké osoby, ztrátu sociálního postavení, ztrátu bezpečí a jistoty. Tyto ztráty jsou nakonec většinou důsledkem vyhýbavého chování, kdy druzí lidé na vztah nakonec rezignují a ponechají postiženého sobě samotnému. Ze symbolických ztrát jsou to nesplněné sny, nerealizované vztahy a ambice, nenaplněná očekávání, která vinou sociální fobie nejdou naplnit.

Sebelítost

Často souvisí s předchozími pocity ztráty, ale také s pocity bezmoci do budoucna. Mnoho lidí si v sebelítosti docela hoví, pak to vede k tomu, že nemají čas nic ve svém životě měnit.

Smutek

Prožitky smutku patří ke zkušenosti každého člověka. I zdravý člověk bývá smutný z neúspěchu, nešťastný, když ztratí někoho blízkého nebo když se mu nedaří smysluplně naplňovat svůj život. Od sociální fobie ke smutku a posléze depresi není daleko. Smutek zabarvuje vnímání, takže člověk všechno kolem sebe vidí „černě“, vyhledává jen své neúspěchy, všímá si jen negativního chování druhých k sobě, do budoucna si představuje jen své neúspěchy. Vede k úporným sebevýčitkám. Smutek se může měnit od lehkého pocitu sklíčenosti až po úplné zoufalství.

ÚZKOST A STRACH

Viz. tento odkaz

Příčiny, projevy, zvládaní

Úzkost se objevuje ve spojitosti s celou řadou potíží a problémů, kvůli kterým se lidé obracejí na psychiatra nebo na psychologa. Někdy lidé pociťují úzkost a starosti, aniž přesně ví proč. Ale obvykle se dají určit konkrétní situace, ve kterých člověk pociťuje větší strach – např. když je daleko od svého domu, když cestuje vlakem nebo autobusem, když se má zúčastnit na nějaké důležité schůzi či setkání, když má nějaké náročné úkoly v práci apod.

Čtěte také:  Harmonie života (2)

Mnoho lidí, kteří mají sklon k úzkostným reakcím se často navíc ještě obává, že se zcela přestanou ovládat ,že je jejich strach zcela přemůže a že začnou panikařit nebo ještě něco horšího. Kvůli tomuto strachu se pak vyhýbají činnostem nebo situacím, které v nich vyvolávají pocity strachu. Jakmile se však začne určitým věcem vyhýbat, velmi rychle si na to navykne. Tím vzniká začarovaný kruh, kdy člověk cítí úzkost a proto přestane dělat věci, které v něm úzkost vyvolávají.

Mírná úzkost a strach je přitom normální a pociťuje je v životě každý. Do určité míry je dokonce UŽITEČNÁ. Psychologické pokusy prokázaly, že člověk nepodává příliš dobrý výkon, pokud je úzkostný příliš nebo vůbec ne, zatímco když se cítí mírně úzkostný, pak je jeho výkon nejlepší. Dá se to pochopit, když si uvědomíme, jak naše tělo pracuje.

Tělesné reakce vyvolané úzkostí

Náš mozek řídí naší ÚMYSLNOU činnost – například, když chceme pohnout rukou ,náš mozek vydá pokyn , aby se ruka pohnula .Ale existuje ještě jeden nervový systém v mozku který pracuje více méně AUTOMATICKY a který si často vůbec neuvědomujeme. Je to tzv. VEGETATIVNÍ NERVOVÝ SYSTÉM. Řídí změny v těle, které není třeba vědomě kontrolovat – například činnost srdce, dýchání, krevní tlak apod. Všechny tělesné pocity, které se objevují při úzkosti, jsou vyvolány změnami v tomto systému.

VEGETATIVNÍ NERVOVÝ SYSTÉM se skládá ze dvou složek, které mají opačné účinky – Sympatiku a Parasympatiku.

Sympatikus Parasympatikus
Zrychluje srdeční činnost Zpomaluje srdeční činnost
Zvyšuje pocení Snižuje pocení
Zrychluje dýchání Zpomaluje dýchání
Zvyšuje napětí ve svalech Snižuje napětí ve svalech

Ve stavu úzkosti dýcháme zrychleně (ale povrchněji a méně pravidelně) a srdce nám tluče rychleji, cítíme mravenčení a teplo v žaludku, silně se potíme a někdy se nám chce náhle na záchod. To způsobuje Sympatický nervový systém. Slouží k tomu, aby člověk dokázal LÉPE ZVLÁDNOUT ohrožující situace. Všechny tyto změny mají ten smysl, aby člověk dokázal lépe uniknout hrozícímu nebezpečí. Jakmile nebezpečí pomine, tělesné funkce se vrátí k normálu. V současné době se ovšem ve skutečném fyzickém nebezpečí ocitáme jen zřídka. Spíše nastávají tyto tělesné změny jako reakce na to, když myslíme na nějakou nepříjemnou situaci. A často jsou tyto změny v tělesných funkcích udržovány nepřiměřeně dlouhou dobu. Cítíme se pak špatně a místo toho, abychom byli schopni situaci zvládnout lépe, nedokážeme ji pak zvládnout vůbec.

Shrnutí:

  1. Mírný stupeň úzkosti je běžný a užitečný.
  2. Úzkost se stává problémem pouze tehdy, pokud se objevuje PŘÍLIŠ ČASTO, JE PŘÍLIŠ SILNÁ, trvá PŘÍLIŠ DLOUHO a v NEVHODNÉ SITUACI.
  3. Pokud trpíme úzkostnými stavy již delší dobu, vaše tělesné reakce mohou být PŘECITLIVĚLÉ, a mohou se objevovat i v běžných nenáročných situacích.

Co můžete proti úzkosti dělat?

  1. Jednou z možností je vyhýbat se všem situacím, ve kterých pociťujete úzkost. Můžete změnit zaměstnání, bydliště, způsob života.
  2. To ale není vždy možné, a i když tyto změny uskutečníte, nevyřešíte tím svůj problém nadměrné úzkostlivosti.
  3. Další možností je začít užívat uklidňující léky. Ty ale nejsou vhodné pro každého, mohou mít nepříznivé vedlejší účinky a hlavně – vaše problémy se objeví znovu, když přestanete léky užívat.
  4. Obtížnější cesta je naučit se ovládat svou úzkost a strach pomocí relaxace a postupně měnit své chování a své myšlení o tom, čeho se bojíte.

Tři hlavní složky úzkosti

Úzkost není jen určitý prožitek způsobený tělesnými reakcemi. Zahrnuje tři složky, které působí společně a způsobují jednotlivé příznaky toho, čemu pak říkáme „úzkost“. Jde tedy o :

  1. Tělesné pocity: nepravidelné, ztížené dýchání, mravenčení a teplo v žaludku, pocení, třes, bušení srdce, potřeba jít na toaletu apod.
  2. Chování: Je to to, co uděláme, když se ocitneme v situaci, která v nás vzbudí úzkost.
  3. Myšlenky: Naše myšlenky, představy a přesvědčení , to co si říkáme sami pro sebe, nebo obrazy, které se nám vybavují, co nám v této situaci hrozí.

Čím je způsoben strach a úzkost?

Nedokážeme vždycky určit, to co vedlo k přecitlivělosti, která způsobila první záchvat úzkosti či paniky. Někdy se objeví během nějaké tělesné nemoci nebo v těhotenství, kdy je psychická odolnost oslabena. Jindy vzniká následkem nějakého emočního šoku (např. po úmrtí blízkého). někdy vzniká až po delší době trvajícího psychického napětí. Někdy nedokážeme kořeny úzkosti a strachu vypátrat. Některé strachy vznikají velmi pozvolna. Někteří lidé byli vždycky zvýšeně úzkostní a se vším si dělali starosti.

Avšak ať již příčiny strachu či úzkosti známe nebo ne, důležité je vědět, že NENÍ NUTNÉ VĚDĚT JAK STRACH VZNIKL, ABYCHOM SE JEJ DOKÁZALI ZBAVIT.

Ať je příčina strachu jakákoli, jakmile se několikrát objeví, začne se v této situaci nebo v tomto čase vyskytovat stále častěji. Je to způsobeno tím, že probíhá zvláštní způsob učení, který nazýváme „podmiňování“. Abychom pochopily, co to je, představme si, jak zareaguje malé dítě, když se poprvé v životě setká se psem. Pokud má tu smůlu, že na něj pes začne hlasitě štěkat, dítě se vyděsí a když příště znovu potká nějakého psa, začne pociťovat strach a snaží se před ním utéct.

Čtěte také:  Když se čistota změní v posedlost

„Podmiňování“ je způsob, jímž se určité reakce, včetně emočních reakcí jako je strach, spojí s určitou událostí nebo místem. Toto spojení se vytváří automaticky – ať si to přejeme nebo ne.

Reakce dítěte na psa je zcela normální, protože pes skutečně může být nebezpečný a je lépe mít se před ním na pozoru. Po určité době. pokud se dítě setkalo s jinými přátelskými psy, kteří jej neohrožovali, může jeho strach ze psů postupně vymizet. Ale když se od té doby začne psům zcela vyhýbat, pak jeho strach přetrvává a může vést až k trvalému strachu ze psů – tzv. „fobie ze psů“.

I panické reakce se mohou spojit s určitými situacemi a myšlenkami tímto procesem podmiňování. A i když stav „přecitlivělosti“, který především zavinil pocit strachu, postupně mizí, podmíněný strach trvá dál.

Co udržuje strach a úzkost?

Když si pocitů strachu a úzkosti přestaneme všímat, pak po nějaké době vymizí. Proč k tomu ale nedojde vždy?

Hlavním důvodem je to, že nejpřirozenější reakcí při pocitu úzkosti nebo paniky, jejíž příčina není jasná, je vyhýbat se místům a situacím, kde se tento pocit vyskytl. Bohužel, zdá se, že toto chování vede k posílení podmíněného strachu – čím více se určitým situacím vyhýbáme, tím je tento strach silnější

Strach je udržován dvěma hlavními mechanismy:

  1. Naším chováním – tím, že se vyhýbáme situacím, kterých se bojíme.
  2. Našimi myšlenkami – které se v dané situaci objeví a týkají se obav z toho, co se může stát („Neudržím se na nohou, omdlím a nikdo mi nepomůže“ „Začnu křičet a všichni se na mě budou dívat“ apod.)

Například člověk, který má strach z jízdy výtahem nikdy výtahu nevstoupí, protože se bojí, že by se výtah mohl utrhnout a spadnout. Nebo člověk trpící agorafobií (strachem chodit sám po ulici, do obchodu, po náměstích apod.) se neodvažuje vycházet sám z domu, protože se bojí, že omdlí, dostane srdeční záchvat, ztrapní se před druhými apod.

Tyto příklady poukazují to, čím je tento strach udržován:

  1. PŘEHNANÝMI, NEPŘIMĚŘENÝMI OBAVAMI (a řada lidí si uvědomuje jejich nepřiměřenost) z toho, co by se mohlo v dané situaci stát.
  2. VYHÝBÁNÍM se situacím, vzbuzujících strach, takže tyto přehnané obavy trvají, protože se člověk nikdy nepřesvědčí, že nejsou reálné.

Proč se vyhýbáme situacím, které v nás budí strach? Vezměme si například agorafobika (člověka, který se bojí chodit sám ven): na ulici pocítí úzkost a rychle spěchá domů – tím se jeho úzkost zmírní. Takže dojde k tomuto závěru: „Když zůstanu doma, vyhnu se nepříjemným pocitům úzkosti a strachu“ nebo „Jakmile se dostanu domů, moje úzkost se ztratí“.

V obávaných situacích naše úzkost dosahuje značné výše. Když se jim vyhneme (vůbec se do nich nedostaneme nebo z nich unikneme), naše úzkost se opět sníží.

POKAŽDÉ, KDYŽ SE VYHNEME OBÁVANÉ SITUACI A TÍM ÚSPĚŠNĚ SNÍŽÍME HLADINU SVÉ ÚZKOSTI, JE VÍCE PRAVDĚPODOBNÉ, ŽE KDYŽ SE TATO SITUACE ZNOVU VYSKYTNE, OPĚT SE JÍ VYHNEME.

Co by se stalo, kdybyste v situaci, které se bojíte vydrželi? Vaše úzkost by (a), dále narůstala (b) setrvala na stejné úrovni, (c) postupně se zmírnila?

Řada lidí na tuto otázku odpovídá „Dále by narůstala“. Obávají se, že pokud by jejich úzkost stále rostla, stalo by se nakonec něco strašného – pomátli by se, dostali by infarkt, omdleli by apod.

Ale tato odpověď JE NESPRÁVNÁ. Ze zkušenosti i z psychologických pokusů víme, že úzkost PO URČITÉ DOBĚ ZAČNE KLESAT SAMA OD SEBE. KDYŽ SE ALE OBÁVANÉ SITUACI VYHNETE NEBO Z NÍ RYCHLE UNIKNETE, PAK NA TO NIKDY NEPŘIJDETE.

Když jste v obávané situaci poprvé, pak to nějakou dobu potrvá, než začne úzkost klesat, ale čím častěji se této obávané situaci vystavíte, tím rychleji si zvyknete na pocity, které v ní prožíváte a tím rychleji pocit úzkosti zmizí. A budete v této situaci pociťovat stále menší a menší úzkost.

Začarovaný kruh úzkosti a paniky

Když máte strach z něčeho skutečného, pak se vaše mysl zaměří jen na to, co v dané situaci dělat. Pokud jde o nepřiměřené strachy, tam se objevují pocity strachu zdánlivě zcela bez příčiny – a často s nimi nejde nic dělat. Proto člověk v těchto situacích často zaměří svou pozornost právě na tyto pocity samotné – tím je ještě prohloubí.

Některým lidem se točí hlava, těžko se jim dýchá, někteří mají pocit slabosti v nohou, buší jim srdce, potí se a někteří mají pocit, jako by všechno kolem nich bylo neskutečné a jako ve snu. Když se na tyto pocity zaměříme, pak se tím více upevňují, jako by si na ně člověk zvykal. Je pak velmi snadné dostat se do bludného kruhu, kdy se člověk bojí samotných pocitů strachu.

„Panické myšlenky“ hrají při vzniku a rozvoji tohoto bludného kruhu velmi důležitou roli. Jenom pomyšlení na situaci, která vzbuzuje úzkost může vyvolat stejné tělesné reakce jako kdybyste se v této situaci opravdu ocitli. Obavné, negativní myšlenky jen zhoršují nepříjemné tělesné pocity doprovázející úzkost. Tyto pocity pak zase vedou k dalším děsivým myšlenkám, takže se situace stále zhoršuje a může vést až k záchvatu paniky.

Někdy není těžké si tyto „panické“ myšlenky uvědomit, ale někdy je to dost obtížné, protože se objevují automaticky a bezděčně, takže na sebe nepoutají žádnou vědomou pozornost.

Čtěte také:  Sociální fobie

Dají se rozpoznat podle těchto znaků:

  • MYŠLENKY NA ÚNIK: tyto myšlenky obvykle doprovázejí vyhýbavé chování. Mohou být například takovéto: „Jakmile se dostanu domů, bude všechno v pořádku“ nebo „Jak by se mi ulevilo, kdybych se odsud mohla rychle dostat“, apod.
  • OBÁVANÉ MYŠLENKY: jakmile pocítíte tělesné příznaky úzkosti, často se objeví myšlenky jako „Co se stane, když se budu cítit pořád hůř?“, „to je hrozné – nevydržím to“, „Určitě se mi podlomí nohy“, „Nebudu moci popadnout dech a udusím se“, „Co když dostanu infarkt?“ nebo „Co když si někdo všimne, jak jsem nervózní? Bude to hrozný trapas“, apod.
  • MYŠLENKY PŘEDVÍDAJÍCÍ ÚZKOST: ty jsou obzvlášť důležité, protože v nás vyvolávají úzkostnou náladu, např. „Měla bych jít nakoupit – to bude zase hrozné Doufám, že se mi zase neroztřesou nohy, nezačne se mi točit hlava a nebude mi na omdlení jako obvykle“.

Někdy se lidé obávají toho, že se na veřejnosti zesměšní, že omdlí nebo že se jim udělá špatně a budou zvracet, že upadnou a zraní se nebo dokonce že se zcela přestanou kontrolovat a zblázní se.

Ve skutečnosti ovšem lidé, kteří mají tyto obavy, NEJSOU TĚMITO NEPŘÍJEMNOSTMI OHROŽENI O NIC VÍCE NEŽ KDOKOLI JINÝ.

Jak zvládnout své pocity úzkosti a paniky

  1. Prvním krokem při zvládání úzkosti je pochopit jaká je její příčina a jakými pochody v těle je vyvolávána. Tato příručka by vám v tom měla poněkud pomoci. Zvláště důležité je pochopit takové věci, jako že bušení srdce neznamená, že člověku hrozí infarkt apod.
  2. Z toho. co jsme si dosud řekli o vztahu vyhýbavého chování a úzkosti, jasně vyplývá, že nejdůležitějším požadavkem při léčení je, abyste ČELILI SITUACÍM, KTERÝCH SE BOJÍTE. To nelze nijak obejít. Nácvik situací, kterých se člověk dlouhou dobu obává je ovšem obtížný, takže musíte očekávat, že přitom pocítíte určitý strach a musíte se naučit, jak jej překonat. To ovšem neznamená, že byste se měli přemáhat až na hranici totální paniky, ale znamená to, že nejdůležitějším prvkem nácviku je to, aby člověk prožil určitý strach, aniž by na něj přehnaně reagoval a tím jej ještě zhoršoval. Po určité době, za předpokladu, že z obávané situace neutečete, se vaše pocity strachu a úzkosti ztratí sami od sebe. Můžete si také nacvičit řadu technik, které vám pomohou lépe zvládat povity úzkosti.
  3. RELAXACE – při tomto nácviku se učíte uvědomovat si napětí ve svalech a uvolňovat jej. Tuto dovednost se lze naučit; člověk, který to ovládá se umí uvolnit téměř na povel a to i v situaci, která v něm budí úzkost.
  4. Z našeho popisu panických záchvatů plyne, že začínají malými příznaky, které pak rychle narůstají. Když už víme, co spouští naši úzkost, musíme se naučit rozpoznávat již první příznaky úzkosti a pak využít své schopnosti relaxovat. Nemá moc smysl snažit se uvolnit v okamžiku rozvinutého záchvatu úzkosti. Když dokážete rozpoznat první příznaky paniky a hned se uvolnit, pak nedojde k dalšímu nárůstu příznaků.
  5. MĚŘENÍ MÍRY ÚZKOSTI – naučte se měřit míru své úzkosti na „vnitřním měřiči úzkosti“. který má 10 stupňů. Stupeň 0 znamená „vůbec žádná úzkost“, stupeň 10 „nejhorší úzkost, kterou si dokážu představit“. Když se naučíte svou úzkost takto hodnotit, lépe si uvědomíte jak se během času mění. Líp si pak všimnete, když začíná stoupat (takže je třeba začít s relaxací) a také si všimnete, když už začne klesat.
  6. SAMOMLUVA – jak už jsme uvedli, část naší úzkosti je způsobena tím, co si o určité situaci myslíme – „panickými myšlenkami“. Musíte své obavy a představy měnit tím, co si sami sobě říkáte. Je třeba změnit poraženeckou samomluvu, která vaši úzkost jen zhoršuje. Dodávejte si odvahy, než se do obávané situace pustíte a pochvalte se nebo si dejte nějakou odměnu za úsilí, které jste při zvládaní svého strachu vynaložili (není přitom tak důležité, nakolik jste byli úspěšní). Řekněte si, že se naučíte překonat svůj strach, že úzkost je nepříjemná, ale dá se vydržet a tím že se zmírní. (Neříkejte si, žene budete mít vůbec strach, protože to nebude pravda – řekněte si, že jej PŘEKONÁTE). Můžete změnit svůj postoj k situacím, které ve vás vyvolávají úzkost. Ti, kdo se bojí hlavně svých vlastních tělesných příznaků (tj. mají strach, že budou mít strach), se mohou naučit, že úzkost se dá vydržet, i když je nepříjemná.
  7. Zvládnout pocity úzkosti není snadné, ale je možné se naučit, jak ji zvládat snadněji. Většina lidí zjistí, že když postupuje po jednotlivých zvládnutelných krocích, že se naučí jinak CHOVAT ( tj. přestanou se nepříjemným situacím vyhýbat). Déle obvykle trvá, než se člověk naučí jinak MYSLET a změní svou „samomluvu“, která mu neprospívá. Často (ale ne vždy) k tomu dojde dlouho předtím, než člověk dokáže změnit své POSTOJE a PŘESVĚDČENÍ vůči obávaným situacím – může například trvat hodně dlouho, než se v původně nepříjemné situaci začnete cítit klidní a uvolnění, Ale – BUDETE schopni svůj strach PŘEKONAT dávno před tím, pokud budete často, nejlépe denně nacvičovat zvládání jednotlivých situací po malých krůčcích.

Zdroj: http://www.ssvp.wz.cz/Texty/uzkost.html