Váš prohlížeč blokuje reklamy. Podpořte prosím Help24 vypnutím blokování reklam pro tento web.
Přečtěte si: Jak vypnout blokování reklam

Starý mladý, nebo mladý starý?

Vitalita není výsadou mladých. Aktivní, plnohodnotný život mohou vést i lidé po šedesátce. A nepotřebují k tomu žádný zázračný elixír mládí. Anebo může být takovým elixírem motto: nebát se a jít dál?

Pan L. se nedokázal s procesem stárnutí vyrovnat, ač je mu teprve 69 let. Je vdovec, již čtyři roky je v důchodu. „Mám strach ze smrti a hlavně z toho, že budu umírat sám. Můj jediný přítel před rokem zemřel. V noci a o víkendech nemám koho zavolat, protože sousedé, kterým jsem dal adresu na svou dceru, odjíždějí. Jednoho dne mě najdou někde ležet.“

Paní H. je 68 let, žije na vesnici a ke své životní situaci říká: „Od té doby, co jsem v důchodu, mám mnohem víc věcí na práci. Chodím do klubu, kde se potkávám s přáteli. S jinou skupinou přátel podnikáme pochody po lesích; funkce v jednom dobročinném spolku mi zabírá také hodně času. A to nemluvím o vnoučatech, která mi dají pořádně zabrat. Dny utíkají velmi rychle, někdy se dokonce těším i na chvíle, kdy budu sama.“

Tyto dvě krátké výpovědi svědčí o tom, jak moc záleží na psychickém stavu starého člověka. Dva lidé stejného věku a stejného zdravotního stavu se nemusejí cítit stejně. Jeden se cítí starý a neustále se zabývá svými zdravotními potížemi, druhý se naopak bude cítit svěže a plný života.

Slova stárnout, starý, stáří jsou slova silně rozporuplná. Reklama například pobízí starší lidi, aby zůstali stále mladí. Na druhé straně se říká, že mnoho mladých lidí působí staře nebo že někteří mladí předčasně zestárli. Je pochopitelné, co to znamená, avšak není to přesné, protože v tomto pojetí se za slovy mladý, mládí skrývají jen pozitiva – být plný energie, doufat, učit se, formovat se, vyvíjet se, navazovat vztahy, zatímco slova starý a stáří se ve vědomí lidí pojí spíše s negativní charakteristikou – být bez energie, nedoufat, chátrat, ztrácet blízké lidi.

Realita je však jiná. Mladá generace se potýká s mnoha potížemi a obdobně stáří není pouze negativní. Pro starého člověka, který usiluje o zdravé a pozitivní stáří, je velmi důležité, jak vidí sám sebe a jak ho vnímá okolí. Stáří má společné rysy, avšak zabarvení stáří konkrétního člověka závisí na úhlu našeho pohledu. Jestliže jsme si o stáří vytvořili negativní představu, všímáme si u starého člověka pouze negativních stránek jeho stáří. Náš kontakt s ním bude podvědomě tímto negativním odstínem poznamenán, i když se budeme snažit sebevíc o jeho potlačení. Vytvoříme-li si však o stáří vyváženější představu tím, že vedle zřetelných negativních stránek budeme hledat i stránky pozitivní, připravíme pozitivní klima pro dialog, spolupráci a konkrétní pomoc.

Čtěte také:  Zoufalství ve vesmíru

Partnerství a sex v pokročilém věku
Starší manželské páry jsou obecně shledávány stejně šťastnými či ještě spokojenějšími než manželské páry mladší. Bylo zjištěno, že starší páry vykazují větší vyváženost cílů a zdrojů radosti (a menší počet příčin nesouladu, ale zde se může projevit otupělost). Zdá se, že starší manželé nejsou jeden na druhého odkázáni kvůli pocitu, že manželská rozluka je emocionálně a nebo finančně naprosto nepředstavitelná.

Je známo, že média zobrazují sex jako záležitost atraktivních mladých lidí a v intencích humoru na účet stáří jsou staří lidé toužící po sexuálním životě buď staří chlípníci, nebo nebezpeční a opovržení hodní. Dokonce i ti staří lidé, kteří jsou v médiích označováni jako sexy, jsou tak označováni proto, že vypadají mladší. Staří lidé tedy ve svém každodenním životě nejsou podporováni v tom, že sexuální život je normální a zdravý.

Z rozhovorů se starými lidmi, se kterými pracujeme, jsme zjistili, že problémem je otázka příležitosti, zvláště pokud jde o ženy. Žen pokročilého věku je mnohem více než mužů, mají tedy méně příležitostí k heterosexuálnímu kontaktu. Jejich sexuální aktivita klesá tedy v důsledku nedostatku příležitostí, nikoliv v důsledku ztráty schopnosti či motivace. „Necítím se tak stará, abych si nezačala poměr s mužem. Ale mám tolik práce s hlídáním vnoučat, že mi nezbývá čas na společenský život. Žádný muž se o mě po smrti manžela nezajímal a já nebudu přece nikomu nadbíhat,“ tvrdí žena, vdova, 65 let. „Muži mého věku koukají spíše po mladších, staré báby je nezajímají,“ poznamenává ovdovělá třiašedesátiletá žena.

Výzkum sexuality v pokročilém věku je spojen s velkým počtem problémů. Hlavně neochota hovořit o tak intimních záležitostech je tradičním problémem výzkumu sexuálního chování. Příslušníci starších věkových skupin tedy mohou poskytovat méně informací než jejich mladší protějšky, což nemusí být způsobeno tím, že jejich sexuální život je méně pestrý, ale jejich menší ochotou o něm mluvit. Obecně se dá říci, že úroveň sexuální aktivity je závislá na úrovni aktivity v rané dospělosti. Síla sexuálního pudu se však u jednotlivců výrazně liší. Bylo by proto chybné domnívat se, že existuje nějaká správná úroveň sexuální aktivity nebo že je tato aktivita vůbec nutná k tomu, aby člověk prožíval spokojené stáří.

Čtěte také:  Stres

Starý člověk v rodině
Z výzkumu se ukazuje, že alespoň v západních zemích preferují staří lidé samostatný život, zároveň však vítají, nežijí-li jejich potomci či blízcí příbuzní daleko. Rodinní příslušníci jsou obvyklým a preferovaným zdrojem spokojenosti a pomoci v nouzi, avšak současně platí, že s narůstajícími očekáváními pomoci ze strany potomků stoupá u starých lidí míra deprese. Staří lidé mohou zaujímat ve vlastní rodině dvojí roli. Očekává se, že budou hrát pozitivní roli prarodičů. To je první možnost. Tato domněnka je však v rozporu s faktem, že většina lidí se stává prarodiči již ve středním věku – nejedná se tedy výhradně o záležitost stáří, respektive lidí v důchodu. Muž, důchodce, 67 let, praví: „Důchod ve dvou jsem si vždycky představoval mnohem šťastnější. Začínám rezignovat. Nikdy jsem nezažil horší pocit osamění. Nebýt vnoučat, snad bych se zbláznil.“

Je zřejmé, že v případech, kdy příbuzenstvo žije v těsné blízkosti, očekávají staří lidé jeho pomoc. To je druhá možnost. Stává se to často – pokud se staří lidé dostanou do nouze a potřebují pomoc, mohou být narušeny rodinné vztahy. Členové rodiny totiž mohou mít pocit, že situaci nezvládají a nemohou se o stárnoucí příbuzné spolehlivě postarat. „Vím, že jsem své dceři na obtíž. Sice se o mě dokáže postarat, ale nikdy mi nezapomene dát najevo, že jsem pro ni břemenem,“ svěřuje se žena, 75 let.

Vitalita ve stáří
Bylo zjištěno, že životní spokojenost je nejvyšší u těch, kteří se aktivně účastní společenského života. Staří lidé, kteří se společnosti jiných odcizují, tak pravděpodobně činili i po většinu svého dosavadního života, což znamená, že se nejedná výhradně o jejich reakci na stáří.

Ačkoliv výzkum má daleko do objevení detailního mechanismu stárnutí, přesto zjišťujeme, že sešlost a různé problémy objevující se ve stáří jsou často výsledkem jiných faktorů než stáří samotného. Je známo, že úbytek sil není ani univerzální, ani u každého stejný. Někdo začne zpomalovat již ve čtyřicítce a po padesátce nezřídka například muži umírají.

V našich zemích se ženy v 57 letech i dříve stávají penzistkami a pro mnohé z nich aktivní život skončil. Zůstanou-li bez uplatnění a nenajdou-li si nějaký jiný smysl života, než který jim poskytovalo jejich zaměstnání či výchova dětí, stávají se depresivními, připadají si staré, bez zájmu a o mladistvé vitalitě nemůže být ani řeč.

Je však i mnoho lidí, kteří roky nepočítají a cítí se dobře i po osmdesátce. Nejsou mladí léty, ale svou vitalitou. Takoví lidé se většinou těší dobrému zdraví a užívají hodnot, které věkem získali. Znalosti, zkušenosti a moudrost. Muž, 72 let: „Zdravotních potíží mám více než dost, ale nemám čas nad nimi přemýšlet. Organizuji výlety v místním turistickém klubu, zapisuji hlavní události do kroniky naší obce a o víkendech se staráme s manželkou o vnoučata.“

Čtěte také:  Jak přepsat minulost

Nebát se a jít dál
Ve stáří je vždy nutné hledat pozitivní aspekty a vyhnout se negativním představám o stárnutí, které vedou k obavám a strachu. Je nutné mít na zřeteli rozdíly mezi zdravím a patologickým stářím. Na Mezinárodním gerontologickém kongresu v USA v roce 1951 Dr. Ginzberg prohlásil, že tradiční představa o tom, že člověk má být starý a nepotřebný někdy kolem 70 let, je ve velké míře zodpovědná za to, že lidé v tomto věku „stárnou“. V osvícenější době budou možná pokládat sedmdesátku za střední věk (Rheinwaldová, 1999).

Četné studie potvrdily, že očekávání opravdu ovlivňuje stárnutí. Nepříjemné symptomy stáří se ve větší míře projevují u těch, kteří si myslí, že už mají život za sebou, a očekávají sestup začínající penzí a končící smrtí. Zdravější a plni energie jsou naopak ti, kteří o letech nepřemýšlejí, jsou aktivní a věří, že na ně ještě mnoho příjemných životních zážitků čeká.

Tvořivý mechanismus mysli je schopen uskutečňovat naše představy, myšlenky a pocity. Většina fyziologů a lékařů se shoduje v tom, že činnost, i když namáhavá, vede v každém věku ke zdraví. Tvořiví lidé obnovují svoji životní sílu tím, že se stále na něco těší, o něco usilují. Mají před sebou cíle, které je motivují k produktivitě.

Porovnáme-li skupinu vědců, vynálezců, umělců, filosofů a dalších tvořivých lidí se skupinou neproduktivní, zjistíme, že tvořivá skupina se dožívá v průměru při plné tvůrčí síle vyššího věku. Michelangelo namaloval některá ze svých nejlepších děl po osmdesátce, rovněž Goethe napsal Fausta po osmdesátce, Edisonovi bylo přes devadesát a stále ještě objevoval, Picasso dominoval uměleckému světu až do své smrti v devadesáti jedna letech, Shaw psal v devadesáti hry.

Nikdo zatím nedokázal, že by byla činnost mozku omezena v jakémsi časovém limitu. Jde tedy spíše o vlastní limitování strachem ze všeho nového a o malou přizpůsobivost. Jedná se o důsledky snížené nebo žádné duševní činnosti. Pokud se přestane cvičit myšlení, koncentrace a paměť, nelze se divit, že už neslouží tak jako kdysi. Ten, kdo nepřestal žít aktivně, jak byl po celý život zvyklý, ani nepostřehne, že léta přibývají.

Autor: Halka Prášilová
http://www.portal.cz/psycho