Váš prohlížeč blokuje reklamy. Podpořte prosím Help24 vypnutím blokování reklam pro tento web.
Přečtěte si: Jak vypnout blokování reklam

Prokletí nadaných

Nadání a krása byly vždy považovány za znamení přízně bohů. Obojí se však může stát i handicapem. Jak se s výchovou vysoce inteligentních a talentovaných dětí vypořádat?

Od zavedení inteligenčních testů je známo, že IQ největší části populace se pohybuje okolo sta. Vyšších hodnot dosahuje jen méně než deset procent lidí a pouze jeden člověk z tisíce má IQ vyšší než 160. Inteligenční kvocient se mění v závislosti na věku. Ukazuje se, že asi pět procent dětí má před svými vrstevníky v mentálním vývoji náskok. Vyčnívat nad průměr by za příznivých okolností měla být výhoda. Většinou to bývá naopak.

Jeden metr na všechny?

Nadané dítě má podle psychologů potenciál, který je třeba rozvíjet. V minulosti to nebylo nic zvláštního. Když měla vzdělávání v rukou církev, byly děti s vynikajícími výsledky vybírány a měly možnost se dále vzdělávat, což tehdy znamenalo aktivní znalost latiny a dalších mrtvých jazyků. Možnosti intelektuálního rozvoje byly poměrně široké, i když lidské poznání nedosahovalo dnešního stavu. S příchodem nového věku a všeobecného školství se začaly rozdíly mezi dětmi stírat. Ty, které vyčnívaly z řady, se dostávaly do potíží způsobených jednotným systémem vzdělávání. Místo rozvíjení schopností zápasily se špatnými výsledky a averzí ostatních. V posledních letech se v různých zemích ozývá volání, aby se jednotný přístup k dětem změnil. Pro různě vybavené děti by měly existovat odlišné vzdělávací strategie. Jinak jejich nadání přijde nazmar.

Až příliš chytré

Chování nadaných dětí bývá složité pro učitele i pro rodiče. Dítě často dokáže ve třech letech zpaměti recitovat oblíbené básničky. V pěti se s pomocí rodičů nebo sourozenců naučí číst a v šesti letech přijde do školy, kde jej čeká šok. Probíraná známá látka je nudí, po několika dnech ztrácí chuť podřizovat se příkazům učitele. Ten je vyhodnotí jako zaostalé, nebo naopak předčasně vyspělé. Když na radu školního psychologa dítě podstoupí test IQ, obvykle se ukáže, že má velmi vysokou hodnotu. Tím jsou ale možnosti státního školství vyčerpány. Soukromých škol pro nadané děti je velmi málo. Navíc je v nich třeba platit školné a mohou být značně vzdálené od místa bydliště dítěte. Pokud se nadaným dětem nedostane individuálního přístupu, končí jejich školní léta velmi často katastrofou. V opačném případě je na světě zázračné dítě.

Čtěte také:  Schizofrenie - osobní zkušenosti

Třináctiletá maturantka

Příkladem je Francouzka Elénie Godzaridisová. Je jí třináct, ale přesto letos maturuje. V roce dokázala rozeznat všechna písmena abecedy. Číst se naučila ve třech letech. Díky pochopení ředitelky absolvovala některé třídy základní školy současně. Po ukončení základní školní docházky ji ale žádná střední škola nechtěla přijmout kvůli nízkému věku. Matka Elénie jí tedy zaplatila soukromé vzdělávání. I to letos končí, a rodina se proto bude stěhovat do Kanady, přesněji do frankofonního Québecu. V Kanadě totiž neplatí žádná dolní věková hranice pro vstup na univerzitu. Elénie si vybrala obor genetická biologie.

Nesnáze rovnosti

Příkladů konfliktů nadaných dětí s okolím je řada. Mnoho lidí jejich vynikající výsledky zlehčuje a poukazují na jejich nedostatky v jiných oblastech. Rozvoj schopností nadaných dětí nemusí být obtížný. Stačí je například ujistit, že návod na vyřešení úlohy není dogma, ale může být zpochybněn zcela jiným postupem. Dítěti se tím dostane podpory a zvýší se mu sebevědomí. To ale zdaleka nestačí. Učitelé by měli znát přednosti a nedostatky takového dítěte a podle toho je nasměrovat. Vedle IQ je třeba brát ohled také na rozvíjení emoční inteligence (viz 100+1 24/2003). Její kvocient EQ vyjadřuje schopnost porozumět vlastním emocím i emocím druhých, analyzovat je, pokusit se je ovládnout a vycházet z této znalosti při jednání s lidmi. Právě lidé s těmito dovednostmi dosahují v životě nejlepších výsledků.

Tajemství mozku

Proč některé děti přemýšlejí jinak než ostatní? Výzkumy pomocí elektroencefalogramu ukázaly, že lidé s vyšším IQ zapojují při řešení problémů přesněji lokalizovaná mozková centra. Vědci z univerzit v britské Cambridgi a německém Düsseldorfu zjistili v prefrontální mozkové kůře centrum, které nazývají faktorem G a které podle nich ovlivňuje inteligenci. Francouzští psychologové tvrdí, že matematické a logické přemýšlení se odehrává ve dvou různých oblastech mozku. Logika podle nich souvisí s lingvistickou inteligencí, zatímco matematika s vizuálněprostorovou inteligencí. Vědci z centra GIN v Caen jsou přesvědčeni, že různé formy inteligence jsou rozptýleny do různých oblastí mozku, kde buď spolupracují, nebo naopak spolu soupeří.

Čtěte také:  Nemám své dítě dost ráda

Jak dál?

Jak postupovat ve vzdělávání nadaných dětí? Univerzální recept neexistuje. Evropské země mnoho příležitostí k odlišnému vzdělávání neposkytují. Obvykle se vychází z principu rovných šancí, což znamená, že všichni musí plnit ve stejném věku stejné úkoly. USA naopak s nadanými dětmi počítají již od padesátých let minulého století. V roce 1972 byl pro ně z iniciativy senátora Marlanda zřízen zvláštní federální úřad, z nějž vznikla Rada pro výjimečné děti (CEC, Council for Exceptional Children). Na konci osmdesátých let byl vypracován program, který zahrnuje možnosti financování a stipendií. V USA existují i výběrové soukromé školy pro nadané děti. V Izraeli se nadané děti již v sedmi letech mohou rozhodnout pro zvláštní výuku nebo pro docházku do speciálního vzdělávacího ústavu. O podobný přístup jeví zájem řada dalších zemí, ale zatím bez viditelného výsledku.

Kdo chce vědět víc


Malý Mozart

11. dubna 1770 vzal Leopold Mozart čtrnáctiletého syna Wolfganga do Sixtinské kaple v Římě na Allegriho Miserere. Toto hudební dílo bylo tak ceněno, že jej hudebníci nesměli nikomu poskytnout. O několik hodin později měl Leopold v rukou notový zápis patnáctiminutového díla italského skladatele, který pořídil z poslechu jeho syn. Po dvou dnech se do kaple vydali znovu, aby záznam ověřili. Byl bezchybný. Odborníci později připisovali Mozartův úspěch monotónnosti skladby, jejímž základem je biblický žalm 51. Faktem však zůstává, že Wolfgang Amadeus Mozart si bez problémů zapamatoval záznam devítihlasého díla, které by zabralo asi jednu třetinu kompaktního disku.

Zdroj: http://stoplusjedna.newtonit.cz/stare/200514/so14a18a.asp