Váš prohlížeč blokuje reklamy. Podpořte prosím Help24 vypnutím blokování reklam pro tento web.
Přečtěte si: Jak vypnout blokování reklam

Mysl žije i po smrti

LOS ANGELES (Reuters)

Lékaři nemocnice v Southamptonu přinesli přesvědčivé důkazy, že lidské vědomí pokračuje ve své činnosti i po té, kdy mozek přestal fungovat a pacient je klinicky mrtvý.

Shromáždění vědců na proslulém California Institute of Technology oživilo diskusi, jestli existuje život po smrti a jestli existuje věc zvaná lidská duše.

Britští lékaři referovali o studii, která vyšla letos ve vědeckém žurnálu Resuscitation. Sledovali soubor 63 pacientů, kteří byli prohlášeni klinicky za mrtvé: jejich srdce se zastavilo, přestali dýchat a mozková aktivita přestala existovat. Po oživení z klinické smrti s nimi lékaři dělali rozhovory. Část pacientů měla v době, kdy mozek nevykazoval jakékoli funkce, jasné a uspořádané myšlenkové procesy, rozumně uvažovali, vytvářeli vzpomínky že komunikovali a pohybovali se mimo tělo.

Výsledky výzkumu byly tak slibné, že lékaři založili nadaci, aby zkoumala zkušenosti blízké smrti na širším vzorku. Zatím shromáždili zkušenosti od 3 500 osob.

Pocit míru
Pacienti sdělovali pocity míru, radosti a harmonie. Pro některé se zrychlil čas, zbystřily smysly, a ztratili vědomí svého těla. Viděli jasné světlo, dostali se do jiného prostoru a hovořili se svými mrtvými příbuznými. Jeden, který se označil za pohana, referoval o setkání s mystickou bytostí. Podobné stavy při přežití smrti byly referovány po staletí. Zkušenosti pacientů, které shromáždil dr. Parnia, byly shodné, jak popsali před ním lékařka E. Kübler-Rossová (O smrti a umírání) a psycholog J. Moody (Život po životě). Tyto práce nebyly tak vědecky rigorózní a jejich nálezy byly odbývány. Skeptici například tvrdili (mimochodem také bez důkazu), že takové prožitky vznikají následkem nedostatečného okysličení mozku při zástavě srdce. Jenže ve skutečnosti měli pacienti s prožitky vědomí po smrti větší přísun kyslíku do mozku! Parnia dodává: „když má mozek nedostatek kyslíku, upadají lidé do naprostého zmatku, prostě odpadají, a obvykle nemají vůbec žádné vzpomínky. U našich pacientů jde o vážné poškození mozku, ale dokonalou paměť“.

Čtěte také:  Psychoterapie: jde o výnosný byznys?

Skeptici také namítali, že vzpomínky pacientů pocházejí z doby, kdy vědomí ztráceli či se jim vracelo, tj. fungovalo. „Naopak,“ dokládá Parnia „právě ty okamžiky, kdy je mozek momentálně traumatizován záchvatem nebo nárazem auta, tedy bezprostředně před nebo po ztrátě vědomí, si nepamatujeme. Při zástavě srdce je poškození mozku tak závažné, že se zcela zastaví. Lidé říkají: pamatuji si, že jsem viděl auto, a potom až když jsem zjistil, že jsem v nemocnici.

Soubor 3 500 osob už něco vypovídá. Nadto při shromažďování zkušeností se smrtí lékaři zjistili, že mnoho lidí o nich s nikým nehovořilo, aby nevypadali, že se zbláznili.

V souboru je i zachycena i zkušenost chlapce, kterému při zástavě srdce po záchvatu bylo dva a půl roku. Rodiče kontaktovali dr. Parniu poté, když chlapec kreslil obrázky, jak se dívá seshora na svoje nehybné tělo. „Když umřeš, vidíš jasné světlo“, sděloval i chlapec.

Má se za to, že ve stavu totálního bezvědomí nemůže mozek produkovat plynulé myšlenkové procesy nebo utvářet trvalé vzpomínky. Jenže tomu, jak mozek – orgán těla, složený z hmotných buněk – vlastně generuje nehmotné myšlenky, stále plně nerozumíme.

Dr. Parnia vyvozuje z výsledků výzkumu, že lidské vědomí může pracovat nezávisle na mozku, používaje mozkovou kůru jako mechanismus k manifestaci myšlenek – tak jako televizní přijímač překládá vlny do světla a zvuku. „Když poškodíte mozek a mysl funguje, ukazuje to, že je poškozený pouze aparát. To znamená, že mysl nemusí nutně být vytvářena mozkem. Další výzkum v tomto směru skutečně může odhalit existenci duše.“

Pacienti říkají „cítil jsem bolest na prsou, a najednou jsem se vznášel v pokoji a byl jsem šťastný a spokojený. Podíval jsem se dolů a viděl jsem své tělo a doktory okolo, jak se mě snaží zachránit, a nechtělo se mi zpátky“. Jako opuštěné vidí tělo – nikdo neříká „opustila mě duše“.

Čtěte také:  Lépe později než nikdy

Autor: PhDr. Jiří Tyl