Váš prohlížeč blokuje reklamy. Podpořte prosím Help24 vypnutím blokování reklam pro tento web.
Přečtěte si: Jak vypnout blokování reklam

Miláčku, co čekáš od života?

Mnohdy se lidé do sebe zamilují, aniž by tušili, co je k sobě přitahuje. Je to tím, že jsou si podobní, nebo tím, že jsou jiní? Právě proto, že jsou pouta lásky zpočátku často neviditelná, může být užitečné představit si, z jakých provázků bývají utkána.

Psychologie by měla odpovědět na otázku, zda se přitahují protivy nebo naopak lidé podobných vlastností. Je lépe, aby dvojice byla dvěma půlkami jablka, nebo shodnými jablíčky. Nebo snad by bylo nejlépe křížit jablko a hrušku? Je seznámení důsledkem protnutí životních cest, tedy setkání a prostorové blízkosti, nebo psychologického vyladění, kdy jeden i druhý se prostě chtějí seznámit ? Co když nosíme v hlavě seznam požadovaných vlastností, porovnáme protějšek s vlastními požadavky a je ruka v rukávě?

Miláčku, co čekáš od života? - Help24.cz

Zapomenout nelze ani na rodiče. Teoreticky toužíme po tom zhmotnit obraz rodiče opačného pohlaví, nebo naopak najít někoho, kdo bude jeho pravým opakem. Obtisk i opak však bývá pouze jakousi skicou, jež se naplňuje v souladu s požadavky a představami moderní doby. Svůj význam hrají také sourozenci a naše postavení mezi nimi. Mladšího bratra sester může přitahovat dívka jež vyrůstala jako nejstarší.

Jsou i tací, kteří nalezením partnera chtějí pouze povznést své nevalné sebevědomí. Je pro tento účel vhodnější někdo, jehož sebevědomí se limitně blíží nule, nebo naopak suverén, který je přesvědčen o své schopnosti činit nemožné na počkání a zázraky do tří dnů?

Vše se ještě navíc komplikuje, nespokojíme-li se s pouhou volbou partnera, ale přihlížíme k dlouhodobému emočnímu efektu volby. Nejde jen o to seznámit se, chodit spolu nebo se vzít, ale i prožít spolu spokojený život. Rozdílnou délku společného života lze očekávat ve dvaceti a dejme tomu v padesáti.

Podobnost nade vše, i když i protiklady se přitahují

Teorie podobnosti (endogamie) se rozlišuje na podobnost v psychických znacích (homogamie) a podobnost v sociálně kulturních znacích, např. věková a rasová, označovaná jako endogamie. Ta je vnímána jako funkční a kulturní podobnost partnerů. Poměrně exaktně lze zkoumat např. vliv věkového rozdílu mezi partnery. V současnosti se zdá, že blízkost v rámci jedné generace je pro soužití klad. Co do postavení partnerů na společenském žebříčku je nejčastějším a zřejmě i nejvhodnějším řešením postavení zhruba vyrovnané. Společenské povznesení v důsledku sňatku je častější u žen, než u mužů, a u žen je také úspěšnější.

Teorie podobnosti – homogamie zastává předpoklad, že čím podobnější jsou si partneři, tím větší je jejich partnerská spokojenost. Zde se uvažuje o podobném systému hodnot, pracovních a volnočasových zájmech, ale i o podobnosti stylu života ve výchozí rodině. Pokud podíl na moci a rozhodování byl u jednotlivých členů rodiny muže obdobný jako v rodině ženy, je to plus. Pokud se ovšem setká styl dejme tomu „otec měl hlavní slovo“ se stylem „matka měla hlavní slovo“, je to pochopitelně komplikace. Zajímavý postřeh publikovala socioložka L. Nerudová: „V harmoničtějších rodinách byla silnější dominance a autorita otce, v méně harmonických rodinách byla naopak silnější dominance a autorita matky.“ Těžko říci, zda zmíněný tradiční model je obecně nosnější, nebo zda v neharmonických rodinách se žena nakonec stará o vše, a tak je donucena mimo jiné převzít i moc, což nečiní ráda a je to znát. Tedy ve smyslu „když je něčeho moc, tak je toho příliš“.

Čtěte také:  Co vše dědíme

Také teorie komplementarity má své zastánce. Winch ve své Need-Complementary-Theory (teorie komplementárních potřeb) vychází z pojmu doplňující se protikladnost partnerů. Jako pomůcka se využívá odkaz na sepnutí rukou tvořících následně pevný propletenec nebo na míček zapadající do jamky na golfovém hřišti. Vědecky řečeno, každý člověk hledá takový protějšek, který mu slibuje co největší odměnu za volbu ve smyslu uspokojení jeho vlastních potřeb. Tedy partner má k dispozici a dá mi to, co nemám a co chci.

Teorie Stimulus–Values-Role B. I. Mursteina bývá v literatuře uváděna jako S-V-R teorie, tj. zdůrazňující podnět, hodnoty a role. Vychází z názoru, že volba partnera je důsledkem řady dílčích faktorů rozličné významnosti různých fázích známosti. V první fázi jde o podnět daný přitažlivostí vzhledu a chování. V červené knihovně bychom to nazvali „ono tajemné x“, současný vědec hovoří o kontaktové aktivitě. To ovlivňuje i to, jak je člověk vnímán a hodnocen druhými lidmi, a to zejména těmi, na nichž zájemci o seznámení záleží. Nejčastěji je zdánlivě aktivnější muž. Vysílá své podněty, projevuje zájem, uchází se o ženu. Známost se však začne rozvíjet až poté, co zachytí její odpověď. Žena může zareagovat slovy, pohledem, gestem nebo úsměvem.

Nastává druhé dějství. Partneři začnou zjišťovat, zda se shodnou v zájmech, v hodnotách a v postojích. Předvádějí své kvality a informují se o tom, co považují za důležité. Pro vývoj známosti je lepší, pokud muž chápe ženu o něco (ne zcela podstatně) vzhledově atraktivnější, než je on sám. To může kompenzovat třeba ochranou, vyšším výdělkem či jinou charakteristikou.

Třetí stadium je ověřování slučitelnosti podstatných hodnot. Dejme tomu muž, který rád řídí a rozhoduje, a žena, kterou těší nemít zodpovědnost a spíše se podřídit.

Nespokojení sami se sebou zvolí asi partnera, jehož vnímají jako osobnostními vlastnostmi sobě nepodobného. A máme zde další riziko – co když protivy budou tak významné, že se začnou odpuzovat. Ti, kdož jsou se sebou spokojeni, volí asi osobnostně podobný typ, jejich zájem ovšem nemusí být vyslyšen. Někdy je to štěstí.

Čtěte také:  Zoufalství ve vesmíru

Pozor si dej na…

Východiskem dobrého partnerského vztahu je předpoklad, že dva slušní, normální a kooperativní lidé jsou schopni se domluvit. Musí se ovšem vyhnout tzv. zakázaným typům. Jejich výčet je typickou součástí prací M. Plzáka. Ten varuje především před alkoholiky, hysteriky, žárlivci, povaleči (varianta = líná žena), pedanty (pokud jejich protějšek není též pedant podobného zaměření) a osobami přehnaně závislými na rodičích. Variantou přístupu je varování před tzv. zakázanými situacemi. Tj. např. příliš mladý věk přinášející nezralost pro sňatek, případně pravý opak: stáří spojené s neochotou se přizpůsobit, absence bytu či fatální nedostatek peněz, jež nejsou důležité, …když jsou.

Mnohé z teorií mají psychoanalytický základ. Muž prý hledá „pečující a sytící“ objekt srovnatelný s matkou, žena touží po objektu ochranitelském připomínajícím otce. Někteří se s tím ovšem nespokojí a jejich volba je pak narcistní. V druhém „milujeme sami sebe a své vlastnosti“. Problém je v tom, že nás samotné mnohdy utvářejí Dr. Jekyll a pan Hyde. Lze milovat osobu, která je v něčem stejná jako já, podobná, jako jsem kdysi býval, i takovou, jakou chci být. Je možno v druhém milovat i část sebe sama.

Řada lidí si potvrzuje pocit vlastní hodnoty tím, že se pokouší navázat a vytvořit vztah k jedinci, kterým se cítí odmítána. Čím víc je odmítá, tím se stává žádoucnější. Když vztah nakonec přeci jen vznikne, přestává být lákavý. Podle teorie C. G. Junga má každý člověk předem vytvořený obraz partnera. Ten ztělesňuje vše, co od protějšku očekáváme. Třeba i nevědomky hledáme ztělesnění takového obrazu. Při hledání nejsme schopni přesné analýzy. Zamilováváme se spíše do námi vytvořeného obrazu o partnerovi než do reálného protějšku.

Seznamování zřejmě nevysvětlí jen jedna teorie. Ledacos se zde děje mimo práh vědomí. Důležitá je prostorová blízkost. Neméně podstatná je i radost z dotyku, dotyková sympatie. Velký význam má i vyladění osobnosti motivující k seznámení. A samozřejmě – náhoda. Ta, jak známo, přeje připraveným. Poslední konstatování možno považovat za frázi. Láska si s frázemi sice pohrává, leč její podstatu nepostihnou. Člověk, který je velmi spokojen se svým životem, který má bohatou síť sociálních vztahů, je pro protějšek atraktivní, snadněji se seznamuje, ale manželství mu přináší méně. Naopak nespokojenému člověku, který je sám, přináší manželství mnoho. První, přinejmenším svou nezávislostí, má vyšší šance na udržení vztahu. Druhý, závislý si „koleduje o malér“. Mocná čarodějka to lidem lehké nedělá. Jakoby měla smysl pro sarkastický humor.

Čtěte také:  Zpověď vraha (3)

Úsměv zamilovaných je „jen“ chemie

Před více než čtyřmi miliony let se člověk vztyčil ze čtyř končetin na dvě. Dnes bychom řekli, ovlivnilo to jeho image, bylo vidět víc a jinak než dřív. S možným partnerem se mohl dívat z očí do očí. Nastal stav, posléze nazývaný láskou, tou, co údajně celý svět změní. Omyl! Láska pouze „krev změní“, a to konkrétně o neurochemické působky. Jejich vliv, ostatně i změny ve složení krve láskou zasažených, snad až věštecky připomínají příznaky stresu. Inu „nehněvaná není milovaná“. Aktuální je ovšem pocit štěstí. V krvi již máme notnou porci různých variant amfetaminů. Dle některých pramenů je jedním z nich fenyletylamin zodpovědný i za pověstný nepřítomný a povznesený úsměv zamilovaných. Zmíněný fenyletylamin je látkou do jisté míry návykovou. Zde je pak zřejmě první z mnoha paradoxů lásky a zároveň vysvětlení častého problému v manželské poradně. „Žili jsme si dobře, co jsme si naplánovali, to jsme, třeba s obtížemi, dosáhli a teď mne nechal. Proč?“ Obvyklé laické vysvětlení praví: ta potvora ho svedla či sukničkář jí popletl hlavu. Jistě, avšak především platí, že tolerance organismu na fenyletylamin se s časem zvyšuje. Zkušeného milovníka již stejné množství, jako bylo k dispozici kdysi, nerozhází. Navykl si, potřebuje zvýšit dávku. Navíc, objekt se okouká a tak iniciuje vznik spíše menšího než většího množství oné látky lásky. Zhruba po dvou letech vztahu je možné, ba pravděpodobné, že se pod vlivem miláčka blížíme produkcí fenyletylaminem k nule. Co učiní narkoman, nemá-li drogu?

Pozoruhodnou biologicky komplexní teorii předložili Loveová a Brownová. Tvrdí, že existují tři stadia lásky. Prvním stadiem je přitažlivost, kde hrají podstatnou roli feromony. Následuje zamilovanost s dominancí stimulujícího fenyletylaminu. Ten se ovšem během 3 – 6 měsíců vyčerpá. V optimálním případě tím vyklidí pole endorfinům navozujícím pocity klidu, důvěry, bezpečí a spokojenosti. Pozitivní, ne však zcela určující vliv má též testosteron, podněcující zájem o sex a oxytocin uplatňující se při orgasmu.

Autor: Tomáš Novák, http://www.portal.cz/psycho