Váš prohlížeč blokuje reklamy. Podpořte prosím Help24 vypnutím blokování reklam pro tento web.
Přečtěte si: Jak vypnout blokování reklam

Lucidní snění

Nesoulad s fyzikálními zákony, neskutečnost dění, nějaká kurióznost, neobvyklost, podivnost může snícího přivést k uvědomění si faktu snění. Ví potom, že skutečnost, ve které se nachází, je sněním, a že zároveň leží v posteli a spí.

Sen, jehož podstata je takto odhalena, může lucidně pokračovat (lat. lucidus – jasný, výraz odborně používaný jako přívlastek pro vědomí). Snící se buď věnuje činnosti, kterou se v takových snech hodlá zabývat (ctihodný Kusalananda vulgo Mirko Frýba například pokračuje v meditaci a modlitbě), experimentuje s těmito podmínkami, anebo nechává sen pokračovat a lucidně reaguje na snové dění.

Takový snový prožitek se může projevit zcela ojediněle a spontánně, může být i dovedností, kterou si jedinec s velkým nasazením kultivuje. Někdy se jedná o násilné vlamování se do bran zapovězeného, jindy o vedlejší příznak meditativně-duchovního založení.

Společným jmenovatelem lucidně-snových prožitků je fascinující opravdovost tohoto dění. Nejedná se o mátožné zmatení denních zbytků způsobené nedokonale vypnutým mozkem během spánku. Prožitek je naopak natolik opravdový, že dokáže znejistit snícího v postoji vyhraněného materialismu nebo jistotě o jeho duševním zdraví.

V angloamerické odborné literatuře je problematika zpracována v mnoha odborných publikacích. Historicky zaměření výzkumníci nacházejí fenomén lucidního snění ve všech kulturách a dobách. V historických pramenech objevili a současnosti zpřístupnili pozoruhodné příběhy vědomého prožívání snů. Fascinující jsou záznamy francouzského markýze d’Hervey Saint-Denys žijícího v 19. století nebo holandského psychiatra Frederika van Eedena, který zapisoval a klasifikoval své sny na konci 19. a začátku 20. století – jako první nazval fenomén lucidním sněním.

Lucidní sny se nevyhnuly ani vědeckým pracovníkům a jejich snaze po verifikovatelném výzkumu. Občasné pokusy věnovat se tomuto tématu dlouho nevzbuzovaly ve vědeckém milieu důvěru. Jak výzkumně uchopit tuto pozoruhodnou, ale ryze introspektivní skutečnost, a jak ji prokázat? Odpověď se objevila až okolo roku 1980 nezávisle v Anglii a v USA.

Vědecký výzkum lucidního snění
V záznamech popisujících vnější pozorování snících existovaly popisy snění, kdy sledovaný subjekt nápadně stereotypně pohyboval očními panenkami. Šlo například o muže, který po mnohočetném pohybu očima ze strany na stranu po probuzení referoval, že jako divák sledoval tenisové utkání. Oči sledují snový děj – proto název REM fáze (rapid eyes movements – rychlé pohyby očí). K nápadu bylo odtud již blízko. Oneironauté (stanfordský výraz pro jedince se schopností navozovat si lucidní snění) mohou v laboratořích vybavených pro výzkum spánku a snění po navození snové lucidity vyslat signál pohybem očí.

Takovým signálem byly většinou opakované pohyby očních panenek z jedné strany na druhou a nahoru–dolů v míře vylučující náhodnost. Výzkumníci přítomní v laboratoři se tak s oneironauty mohli dopředu domlouvat na různých úkolech odehrávajících se během snění, o jejich začátku a případně konci je informoval smluvený signál. Za pomocí EEG, polygrafu (přístroj reagující a zaznamenávající pohyby očí) a dalších zařízení potom sledovali jejich průběh. Most mezi sny a vnějším světem byl vytvořen. Možnosti výzkumů se otevřely.

Čtěte také:  Harmonie života (2)

Nejznámější projekty takového zaměření probíhaly na kalifornské Stanfordské univerzitě pod vedením Stephena laBerga, nejplodnějšího autora tématu. LaBerge shromáždil několik oneironautů a začal s laboratorním výzkumem lucidního snění. Zjistil, že odhad času uplynulého ve snu odpovídá času, který uběhl ve fyzickém světě, respektive že odhad reálného času je u jedince stejný v lucidním snu jako v bdělé skutečnosti. Snové činnosti jako zpěv nebo početní úloha aktivují ve srovnatelné míře stejné oblasti mozku jako jejich skutečné provádění. Pohybová soustava na snový pohyb nereaguje (naštěstí), zaznamenatelná je zvenčí snaha snícího zadržet dech či měnit jeho tempo. Pohlavní orgány vykazují u mužů i žen shodné fyziologické projevy při lucidně-snové jako při bdělé sexuální aktivitě s tou výjimkou, že snová ejakulace nemá fyziologický projev, nevede k poluci.

V průběhu spánku se přibližně patnáctkrát krátce probudíme, aniž bychom si to nutně museli pamatovat či uvědomit – EEG záznam však odpovídá bdělé aktivitě, a když na nás někdo promluví, slyšíme a odpovídáme. Sny, ať již lucidní, či jiné, jsme schopni si zapamatovat pouze v případě, když jsou ukončeny alespoň takovým nereflektovaným probuzením.

Publikace pojednávající o lucidním snění propracovávají témata navození tohoto stavu, jeho udržení a kontroly. Navození lucidně-snového prožitku napomáhají různé autosugestivní techniky a dále postupy, které by se daly nazvat lucidním bděním – vedou k návyku žít s vědomím toho, že bdíme, naučit se kontrolovat podstatu vnějšího světa, kdykoliv potkáme něco neobvyklého. Projevení se návyku ve snu je prvním zábleskem lucidity. Techniky udržení lucidního snění mají zabránit probuzení úlekem poté, co se snícímu po dlouhodobém nácviku konečně podařilo najít se ve snu, nebo předejít dalšímu častému efektu, že se lucidita brzy vytratí a sen pokračuje dále ve svém obvyklejším uspořádání. Prevence probuzení připomíná to, co děláme, když ospalí nechceme usnout – žádoucí je jakákoliv činnost, jakékoliv dostatečně silné senzorické vjemy. Rozplynutí lucidity oddálí ruminační formulka zdůrazňující vědoucímu já fakt snění. Kontrola snění znamená potom aktivní zásahy do snového děje.

Rozšíření fenoménu
Po vydání první laBergovy knihy v roce 1986 v USA autorovi zaslalo korespondenčně deset tisíc lidí popisy svých lucidně snových zkušeností. O oblibě, jaké se téma těší, svědčí množství internetových stránek, které se lucidnímu snění věnují, o rozšířenosti fenoménu zase obdobné záznamy diskusních skupin. Objevíme tu zajímavá sdělení z celého světa – vedle zjevně psychotických záznamů a popisů vybíjení nejrůznější frustrace jsou tu i pozoruhodné příběhy duchovně a meditačně založených lidí. Ovšem hranice, kam kterou zprávu zařadit, jsou často nejisté.

Čtěte také:  Psychopati mezi námi

Lucidní snění však není téma pouze psychologické. Má svou tradici v mystice. Nabídka jiných úrovní a jejich světů, s kterými se lze v lucidním snění potkat, je hozenou rukavicí jak autorům literárně nekvalitních kusů psaných sice s velkým zápalem pro věc, ale naivních a prvoplánových (popř. zcela bezhraničních), tak třeba Ankeru Larsenovi a jeho literárně ceněnému dílu, nebo Carlosi Castanedovi v jeho mnohovrstevných příbězích.

Nadšení a skepse
Nesdílím nadšení některých autorů, kteří v lucidním snění vidí lék takřka všech ran individuálních i společenských. Téma je však důležitým příspěvkem k psychologii snu. Znalost tématu má svůj význam pro člověka s lucidně-snovým zážitkem. Ten často potřebuje vědět, že se nemusí ztrácet v samotě ojedinělosti. Působivé jsou klinické příklady, kdy byly touto cestou zpracovány opakující se děsivé snové motivy nebo zvládnuty enurézy spojené se snovou návštěvou toalety.

Robert Bosnak vytvořil praktický psychoterapeutický postup snového transferu po snovém zážitku, kdy chtěl fakt svého zlucidnění sdílet se snovou postavou taxíkáře. Ten si poté, co chvíli poslouchal rozjařené výkřiky Bosnaka vysvětlujícího, že vše okolo je jen jeho sen, poklepal na čelo a odjel pryč. (Reference o tom, že snové postavy nejsou sdílení faktu našeho lucidně-snového náhledu situace příliš nakloněny, jsou časté.) Bosnak hovoří o duální podstatě snových postav: Jsou součástí snícího – je to právě a pouze jeho sen; zároveň jsou to samostatně jednající entity – během interakce s taxíkářem prožíval naplno svou vlastní neomezenou identitu. Vede své pacienty k obohacujícímu novému pohledu řízenou imaginativní identifikací se snovými postavami.

Paul Tholey, německý pracovní psycholog, přispíval metodou nácviku lucidního snění a následného tréninku v těchto podmínkách k přípravě světově proslulých sportovců.

Z knih amerických autorů vzniká často dojem, jako by lucidita byla prostředek ke spoutání svéhlavosti snění. Ale subtilní svět snů si před vpádem vědomého já spolehlivě drží svou autonomii. A tak lucidita opakovaně během snění kolísá a mizí, objevují se falešná probuzení, kdy se jakoby probudíme v místě, kde spíme, ve skutečnosti sen pokračuje, jen setřásl náš přílišný náhled. Lidový prostředek kontroly snění a bdění – štípnutí se – ve snu bolí stejně jako jindy. Snová situace nás opakovaně přesvědčí, že to prostě nemůže být sen.

A sen je taškář, trickster. Hraje si s vědeckým pracovníkem jako kočka s myší. Lynne Levitanová, laBergova spolupracovnice, měla za úkol zkoumat ve zprostředkovaných i svých lucidních snech, v jakých podobách se ve snu projevuje DreamLight (americký prodejní artikl, obličejová maska, která během spánku v reakci na pohyby očí začne po nějakém čase svítit, takto často úspěšně pomáhá snícímu navodit luciditu). Při jednom experimentálním snění jí snová postava sdělila: „Myslím, že potřebujeme trochu více světla.“ Náhle se celá místnost prozářila světlem – právě se rozsvítil DreamLight.

Čtěte také:  Covid-19 a nárůst pacientů trpících depresivními a úzkostnými poruchami

Vyvstává také psychohygienická otázka: Lze lucidní sny pojímat jako zábavní lunapark, kde je vše dovoleno, nebo brát tento prostor stejně vážně jako tibetští buddhisté, kteří lucidním snům, na rozdíl od snů nelucidních, připisují karmickou závažnost? Ale ani v těchto věcech není vše ponecháno libovůli snícího.

Ilustrativní je anekdotický příběh indického učitele Nárájany. Ten v lucidních snech začal snovým postavám kázat, že je to právě on, kdo přichází z vyššího světa, do kterého nemají přístup (což mu nevěřili), až založil sektu, kde mu postupně při dalších snových návštěvách přítomní začali sloužit a klanět se mu. V jednom snu se již jako fanatický mocný guru dostal mezi staré jogíny, z nichž mu jeden sdělil: „Jakým právem nás nazýváš snovými postavami a sebe naším stvořitelem? My jsme stejně tak stvořitelé tebe. Všichni jsme na jedné lodi a ty nemáš co tvrdit, že tvá existence je výše, než ta naše. jestliže si ovšem přeješ, abych tě přesvědčil o svém tvrzení, mohu ti ukázat stvořitele nás všech, tedy tvého, stejně tak jako našeho.“ S těmi slovy přistoupil k Nárájanovi a praštil ho po hlavě svou těžkou holí. Poté se Nárájana probudil ve své posteli se značně rozpačitou myslí.

Psychologie snu
Další zajímavostí ze světa lucidního snění je fenomén naplnění očekávaného. Pokud jedinec nebo skupina lidí věří v nějaké pravidlo, dochází k jeho uplatnění. Ruský filosof a mystik Petr Ouspenský dospěl k závěru, že v lucidním snění není možné vyslovit svoje jméno. Předsudek potvrzovaly Celia Greenová i Patricia Garfieldová, celebrity lucidního snění, do okamžiku, kdy laBergova skupina vyvrátila jeho opodstatněnost. Ale právě jejich kolektiv zase věří, že v lucidním snění nelze číst psaný text, s čímž jinde není problém.

Připomíná mi to skutečnost, že pacienti freudiánských psychoanalytiků mají tendenci snít freudiánské motivy a pacienti klasických jungovských analytiků zase nápadně často přinášeli archetypovou problematiku. Vypadá to, že snění tvůrčím způsobem odpovídá na podněty z naší strany. Teoretický koncept o snech je průběžně i následně potvrzován obsahem snů, které citlivě rozvíjejí právě tyto úvahy, předsudky. Zcela beztrestně tak mohou vedle sebe existovat odlišné teorie o podstatě snů. Výzkum snů a formulace obecných závěrů se ale značně problematizuje.

Autor: Ervin Široký (1970)
http://www.portal.cz/psycho