<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<rss version="2.0" xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/">
    <channel>
        <title>Fórum Help24.CZ - Rodinné konflikty</title>
        <description></description>
        <link>http://www.help24.cz/forum/list.php?5</link>
        <lastBuildDate>Fri, 10 Sep 2010 23:02:53 +0200</lastBuildDate>
        <generator>Phorum 5.2.10</generator>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,244136,244136#msg-244136</guid>
            <title>Jsem nepoučitelně pitomá (12 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,244136,244136#msg-244136</link>
            <description><![CDATA[ Po dvouletém braní antidepresiv jsem tři roky byla bez nich a pyšná sama na sebe, jak vše zvládám. Našla jsem práci, která mě naplňuje poprvé v životě. Je mi 38 let, mám dvě dcery. A partnera 13 let. <br />
Nyní jsem týden v depresi poté, co jsem zjistila, že můj partner měl opět milenku. Přiznal mi to. Ale o to nejde. Vím o jeho avantýrách, snad se ani nezamiluje, ty ženské pouze využije na sex a odkopne. Náš sexuální život roky fungoval podobně. Pokud jsem s ním nechtěla spát, nebavil se se mnou, přestal komunikovat, odmítal se mnou o tom mluvit. <br />
Nesoudím jeho nevěry, i já byla zamilovaná. Do někoho, komu jsem stála za víc, než že jen zaplatil peníze, vzal si, co mu patří a odjel - do práce, samozřejmě. <br />
Jde o to, že za prvé - už vím, že problém je jen ve mně. Mám potřebu být oběť a potřebuju vedle sebe někoho, kdo mi ubíží. Vlastně - ráda si nechám ublížit. Bylo těžké si to přiznat, bolí to i teď, když to píšu,. Vlastně jsem se považovala za někoho jako: no, zkus mi ublížit a uvidíš, co se stane. Ale lhala jsem si moc. Dnes vím, že takové ponižování by mu žádná jiná netrpěla. Poslední milenkou je paní, která je navštěvuje na firmě a těch pár z nich, kteří mají zájem, obšťastňuje. To ponížení, které cítím je hrozné. Ale já se přece nemám za co stydět... Když jsem zjistila, že je tohle možné, připadala jsem si jako naivní kráva. Co to je? A on - a jeho kamarádi, někteří, řeknou, že co těm ženským vadí, v dnešní době je přece úplně v pohodě, že spolu spí lidi, co mají chuť spolu spát. Ano, manželky by to neměly vědět, protože jsou hysterky, ale jinak je vše o.k. Prý jsem já ta nenormální.<br />
Za druhé vím, že zrovna tentokrát mě to opět hodilo do deprese proto, že už nesmím dál zavírat oči, ale musím něco udělat, nebo mě to zničí. <br />
Teď jsem ve fázi, kdy si dám ráno a večer Lexaurin, přežívám do úterý, kdy jsem objednaná k paní psycholožce. Do ničeho se nenutím. Mám doma momentálně jednu dceru a přemýšlím, že bych ji měla odvézt také někam na prázdniny, to je jediné, o co se asi dnes postarám. Ale i z řízení mám strach.<br />
On chodí kolem mě a chová se, tak jako snad ještě nikdy. Hladí mě, ptá se jestli něco nepotřebuju. Přísahám, takového ho neznám. Nereaguji, nemám co říct, on taky nemá co říct. Jen čeká, až si zase zvyknu, zase mě z toho nějaké prášky dostanou, zase budu pohodlně nic nechtít. Pak se zase budu smát, ale on mi bude na vše jen osekávat a říkat mi, že na mě nemá čas. Když se směju, je otrávenej. Jinak chodí a vyčítá mi, že ostatní ženské jsou usměvavé, zatímco já pořád jen naštvaná. Vím, hodí se mu to do krámu. Teď už rozeznám ty týdny, kdy o nějakou usiluje. To bývám špatná ve všem. Ale teď je hrozně milej, jako nikdy nebyl. A víte co? Včera večer jsem se z toho jeho přesladkého chování málem pozvracela. Je ta tak průhledné. Ne, nevážím si ho. A ráda ho mám. To je pitomost, co?<br />
<br />
Víte, já cítím obrovský vztek vůči chlapům a jsem úplně vyhořelá. Rozumově vím, že je to nesmysl, že mužský a ženský princip se dopllňuje a je to tak v pořádku, dokonalé. <br />
Citově jsem prázdná, jako by mě už nemohlo potkat nic vášnivého. Já chci někoho hladit, smát se mu do očí, držet ho jen za ruku, kolem ramen a taky se milovat. A ať mi nikdo sakra neříká, že co bych ve svém věku ještě chtěla. Není to o věku. A mám dvě dcery. A je mi líto, tak strašně líto, že jsem jim neukázala, jak funguje láska mezi mužem a ženou. <br />
Sama si musím pomoci, sama to zvládnu. Píšu jen proto, že ze mě něco musí ven. A že máte možná někdo podobnou zkušenost. Víte, mě zajímá i chlapský úhel pohledu, ale jestli sem některý chlap napíše, že jsem hloupá, když řeším takovou maličkost, jako dvě, tři milenky ročně, tak vlastně nic :-). Bylo by mi trochu víc smutno. <br />
Neřeším nevěru, ta se dá ustát, pokud ten vztah má pro oba ještě hodnotu. Ale co je ve mně za hnus, že se nechám takto ponižovat?<br />
A jakto, že ho mám pořád ráda. Vím, že to neznamená, že s ním musím žít. Měla bych ho nenávidět, ale miluju ho.Ne, to nebude láska, spíš nějaká závislost, či co.  Fuj, je mi z nás zle.Jsem zmatená, možná píšu, jako by mi bylo 17, ale mně je opravdu 38. Má dcera je ve vztazích moudřejší, než já.<br />
Mám vůči svým dětem velký pocit viny. <br />
Pokud mi někdo pisnete jen pár slov a já budu mít pocit, že na to nejsem sama... Víte, já mám život ráda. A mám ráda lidi. A tenhle stav nenávidím a mám strach, že mi bude hůř a hůř. Jako před několika lety. <br />
Děkuju. Že si to někdo přečte... A přeji všem hodně šťastných chvil...]]></description>
            <dc:creator>duvi</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Thu, 05 Aug 2010 16:57:10 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,232396,232396#msg-232396</guid>
            <title>Za co vlastně? (4 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,232396,232396#msg-232396</link>
            <description><![CDATA[ Tatík mně mlátil hlava nehlava a nebyly to úplně light praktiky jako na zadek nebo facka. Když přestal sem tam mně bil st. nevl. bratr vyhrožoval mi, bála jsem se jeho vyhrůžek a mamce nic neřekla, možná by mi ani nevěřila. Pak když už si fyzicky netroufl začal mně deptat, pořád odporné poznámky, pokřikování, ponižování, neštítil se ničeho ten člověk je zrůda. Dokonce chtěl uhodit mámu, no co je to za zmetka. Vždycky si jen troufl na slabší, na ženy, dívky, nidky by se stejně silnému nepostavil a nevyřídil si nic ručně na to je srab. To je přece hrdinství troufnout si na slabší, který se nemůže bránit. Nedokončila jsem SŠ už tam začaly psychické problémy. Nikdy jsme na rozhazování neměli nosily se darované věci později se začaly objevovat secondhandy. Holky ve škole se mi smály, že mám hnusné oblečení, boty apod. Začala jsem být pořád nemocná a mít obrovskou absenci a chodila snad jen na zkoušky a odešla s dobro známkou za to mně nesnášeli ještě více. Tak dlouho mi bylo doma opakováno, že jsem nula, hovno apod., žejsem tomu uvěřila a už roky se toho nedokážu zbavit. Mám pocit, že jsem zbytečná, že jsem nic nedokázala (to je vlastně pravda), začaly od 18ti putování po léčebnách doma mi říkávají cvoku apod. At se snažím jakkoliv nikdy není vhod. Nezavděčím se. Počítají se jenom peníze. Za co mně vlastní rodina nemá ráda, že jsem onemocněla? A dovolila si nezvládnout studium a taky kde jakou práci? Copak můžu člověka odkopnout jen kvůli tomu, že je nemocný? To oni neví, že každý potřebuje pochválit, aspon slovy podpořit, slyšet, že se někdo zajímá i když nejsem kdoví jak zajímavý člověk. Pořád jen roky polykám prášky, jezdívám na léčení a chodím na sezení za psychologem. S lidmi venku nemám sebemenší problém komunikovat ale doma to prostě nejde. Nevím pořád v čem dělám chybu.]]></description>
            <dc:creator>Julinka</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Sat, 04 Sep 2010 19:29:47 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,226676,226676#msg-226676</guid>
            <title>Mlčení (5 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,226676,226676#msg-226676</link>
            <description><![CDATA[ Dobrý večer, mám roční známost s mužem - 51 let, který vždy, když se dotknu nějakého nemilého tématu /př.pořádek,pohozené ponožky na zemi,špatně myté nádobí,neumytá vana po koupání apd./ začne mlčet. Já si pak povídám se zdí za ním, protože on je neviditelný.Marně se mu snažím vysvětlit, že v bytě žijeme dva a musíme si vycházet vstříc ve všem. <br />
A´když se v pátý den mlčení rozbrečím, protože to psych. nedám ,začne se mnou hovořit. Domnívala jsem se , že když mu to napíšu /př.buď tak milý a ukliď si to a děkuji/ bude vstřícnější a prostě se to naučí, protože mě má rád. Ale vymluví se, že nemá brýle na čtení.Nebo jen kroutí hlavou a očima a jde si zakouřit.<br />
Taky nezná slovo promiň, omlouvám se.Tvrdohlavý je jak mezek. Stále ho prosím ať mi zdělí jakou on má představu o našem spolužití a zas nic. Tvrdí, že jsem hádavá a on nebude reagovat. Vím, že je dobré si věci vyříkat a je klid.Prostě spolupracovat.<br />
<br />
Vše to propuklo přesně po roce známosti.<br />
<br />
Dnes večír mě doma čekal vzkaz "přijdu pozdě".<br />
Vím, že si na PC mailuje s jinýma kamarádkama a vždy, když dojdu domů maily zavírá.Vadí mi to,ale toleruji to, protože i já si píši s kamarádkami. Mám pocit, že je se¨mnou jen proto, že zde má práci a dojížděl by ztěžka.Peníze na domácnost mi dává, sex je jen sem tam a nemít psa a známé už ani nevím, co je to pořádně si pokecat. Přitom bych chtěla jeho. <br />
Poraďte, dá se s takovým typem muže žít? Jak na něj?]]></description>
            <dc:creator>anastazie</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Mon, 07 Jun 2010 22:21:24 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,224400,224400#msg-224400</guid>
            <title>Tak tu mám zase bratrovy děti... (1 odpověď)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,224400,224400#msg-224400</link>
            <description><![CDATA[ a doufám, že z toho nezešílím. <br />
Ještě, že mě neotravuje neteř v noci, ale i tak to je záběr. Synovec je zatím celkem v pohodě. Aspoň jsem se domluvil s maminkou, že když to půjde,tak můžu místo hlídání vařit. <br />
<br />
Stříhám metr.<br />
<br />
Obdivuju všechny matky a otce, že to zvládají...]]></description>
            <dc:creator>George2</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Thu, 08 Jul 2010 05:55:47 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,218811,218811#msg-218811</guid>
            <title>Co s tím? (5 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,218811,218811#msg-218811</link>
            <description><![CDATA[ Žiju s matkou a bratrem. Nechápu do dneškas proč, ale prostě se nedokážeme domluvit. Bratr mně nesnáší, na vyjímky na denním pořádku jsou odporné slovní výpady plné vulgárních nadávek, výhružek apod. mamce to asi moc nevadí, když nikdy razantně nezakročila. Přiznávám - jsem upovídaná, ale mamka by si to představovala, že nejlíp zalezu do pokoje a neřeknu ani slovo. Nezajímá se o to co dělám, kde jsem byla, co jsem zažila, jestli mně těší něco nebo trápí, když ji něco vyprávím spíš asi trpí, že ji obtěžuju. Nechápu, proč jsem si na to celý život nezvykla, že je taková. Měla těžký život na jedné straně pro mně udělá "všechno" ale mně chybí cca 20-25let projevu citů od ní.<br />
Taky nebývám moc v pohodě, jako když např. bratr prohlásil, že práci jsem získala, protože jsem šéfovi... a slovo dala tam nebylo. Já vůbec nevím, proč se tak chová dělá to odjakživa. Prý má ze mně komplex, že se neumí vyjádřit jasko já apod., ale i kdyby, proč si to na mně ventiluje? Proč je takový slaboch. Já si taky na nich doma neventiluju, co se mi kde nepovedlo. Ted mám od nového roku přítele, ke kterému jezdím na víkendy a jeho rodila se chová ke mně úplně jinak než ta moje a jsou to pro mně cizí lidé. Neumím si to zdůvodnit jinak, než klást vinu sobě, že jsem jim přece musela něco hrozného udělat, ublížit jim. Kdo se přece takto chová jen tak...? Důchod mám mrňavoučký, takže samostatné bydlení nehrozí. S přítelem na to ještě není čas. Jenže já už to pořád dál zvládám hůř a hůř. Na jedné straně jsem štastná, že jsem konečně potkala někoho, kdo se ke mně chová tak hezky a není to hajzl a na druhé straně si přeju zemřít, že musím být odporný člověk, že mně vlastní rodina tak zbožnuje. Žádnou další rodinu nemám. Jsem z toho strašně unavená, na tohle mi kupy léků nepomohou, vlastně trochu jo,¨, ale nevyřeší to. zas plácám]]></description>
            <dc:creator>Julinka</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Wed, 12 May 2010 16:25:09 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,218228,218228#msg-218228</guid>
            <title>Partnerský poradce (žádné odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,218228,218228#msg-218228</link>
            <description><![CDATA[ Můžete mi někdo prosím doporučit dobrého manželského poradce v Praze? Nevím ani, jak to chodí, je to vždycky placené, nebo to někteří terapeuti dělají na pojišťovnu? Partnerskou terapii asi ne, co? <br />
Budu vděčná za tipy!<br />
díky<br />
H.]]></description>
            <dc:creator>Hena10</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Thu, 06 May 2010 11:31:25 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,198327,198327#msg-198327</guid>
            <title>jsem v těžké krizi bez podpory rodiny (6 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,198327,198327#msg-198327</link>
            <description><![CDATA[ Ahoj,<br />
potřebuju se vykecat, taky trochu poplácání a ujištění, že to zvládnu, že bude líp...<br />
<br />
Jsem máma čtyř dětí, poslední má zdraotní problémy, řešitelné opakovanými operacemi. Manžel podnikal, nežili jsme si špatně ale ani nijak na vysoké noze. Žádné dovolené u moře, auto ojeté, opravy domu jsme dělali sami atd...<br />
Já byla povětšinou sama na děti a muž zase měl na starosti zajistit nás materiálně.<br />
<br />
Minulý rok jsem zjistila, že nepodával daňová přiznání, neplatil žádné daně ani zálohy na soc. a zdrav....prostě nic. Nepodařilo se mi ho nijak dostat k tomu, aby si ty daně zpracoval, an k tomu, aby jednal s úřady...nekomunikuje. Všechno to trvá rok a čtvrt. Já nevím, co si myslí, o čem přemýšlí, nechápu co se s ním stalo...<br />
<br />
Daně se snažím nějak zpracovat teď já sama, on se nijak neangažuje. Nechce se mu....Rok nepracuje, nemá ani podporu v nezaměstnanosti, protože nepodal za rok 2008 přiznání...skoro každý měsíc chodí exekuce nebo výhružky exekucí...z rodičáku a brigády se to nějak snažím platit aspoň po splátkách. Z potravin si můžeme dovolit koupit tak margarín, cibuli, česnek, trochu mouky, jablka...<br />
<br />
podpora psychická jeho rodiny je téměř nulová, na jednu exekuci nám dali půjčku, občas tchán doveze ovoce a bonbony dětem /asi ob měsíc/...<br />
<br />
Když mi došlo, že je muž nemocný a já stále myslela jen na beznadějnost a že bych raději nebyla a jak to udělat, podařilo se mi ukázat mu, že potřebujeme pomoc odborníka a objednala jsem nás oba na psychitrii. Oba bereme AD. Já chodím do práce a snažím se dělat téměř vše. Muž si dělá co ho napadne, svým tempem...dům připomíná squat...<br />
<br />
poslední týdny mám pokles nálad, žádnou radost, nechuť ke všemu a hlavně úzkosti, které mne budí i v noci...<br />
<br />
Vůbec netuším, kdy můžu očekávat, že se všemu postaví "chlapsky" a jestli nedělám chybu, když ho nechávám v klidu dejchat a neprudím ho, nevyčítám...Manžel bere Faxiprol ráno 150mg a večer 75mg...moc velký efekt nevidím...<br />
<br />
Co pomohlo vám v krizi a depresi, začít čelit realitě? Co byste mi poradili? Co by mu mohlo pomoct, aby se posunul dál a nežil ve svém světě? Pravděpodobně se pořád viní ze selhání, místo aby se zaměřil na řešení a činnost, která přinese efekt. Zatím raději skládá nádobí do myčky apod...<br />
<br />
Nevím, jak dlouho to takhle ještě vydržím, pro děti to taky není lehké]]></description>
            <dc:creator>jedůvka</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Fri, 28 May 2010 21:58:14 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,186376,186376#msg-186376</guid>
            <title>Dříve fetoval (11 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,186376,186376#msg-186376</link>
            <description><![CDATA[ Mám přítele se kterým jsem už přes půl roku a myslím si že ho dobře znám, ale jak sem zjistila minulý týden asi sem se mýlila. Už na začátku vztahu se mi svěřil že dříve fetoval, podstopil léčbu v léčebně a už šest let je čistý. Nevadilo mi to, věřila sem mu. Ale minulí týden když vycházel z koupelny viděla sem jak hází nějakou taštičku nahoru do škříně, řekl mi že v tom má svoje věci. Nedalo mi to a podívala sem se do ní a našla jsem tam stříkačky,kapesník od krve,lžičku,nůžky a prášek zabalený v papírku. Když se vrátil domu mluvili jsme o tom a on mi vysvětlil že se na to chodí jen koukat, že když mu je špatně podívá se na to a vzpomene si jak mu bylo ještě hůř a že má jít dál. Koupila jsem mu test ale pouze na moč který nebyl na všechny drogy a vyšel negativní, ale stejne pořád nevím co si mám myslet je možné aby na to pouze koukal? je možne aby člověk který v tom byl dost dlouho zamotaný stím nadobro přestal? bojím se o něj a nevím si rady. Prosím nemáte někdo nějakou radu?]]></description>
            <dc:creator>azanka.01</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Tue, 09 Mar 2010 20:00:35 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,178925,178925#msg-178925</guid>
            <title>zajímavá zkušenost s otcem (1 odpověď)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,178925,178925#msg-178925</link>
            <description><![CDATA[ Jak už jsem dříve psal, otec je hrozný, ale když jsme dělali něco , co bylo jen pro něho(obalování ovocných stromků), tak jsem neměl úzkost. Ptal jsem se maminky, do jaké míry je úzkost z otce paranoidní z mé strany. Nedokázala mi odpovědět. Každopádně já a můj otec jsme hrozná dvojka - já jsem zranitelný(úzkostí) a on je natolik neempatický , že tuto zranitelnost vůbec nechápe a někdy jí až zneužívá. Maminka říká , že si to neuvědomuje, prý byl jako dítě hodně týrán a tím to prý je.<br />
Trochu paranoidní to z mé strany je, protože přes Vánoce se nic nedělalo na mém bytečku a udělalo mi to spíš dobře.]]></description>
            <dc:creator>George2</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Thu, 31 Dec 2009 17:10:50 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,170329,170329#msg-170329</guid>
            <title>panikařím? (žádné odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,170329,170329#msg-170329</link>
            <description><![CDATA[ onehdy jsem tu psala na téma "umřel mi táta..." a já byla zmatená z vlastních pocitů. jsem zmatená pořád, ale víc se nevyznám v něm, v mém příteli. ještě mi ani jednou neřekl, že mě miluje a to je to, co mě teď tíží. já mu to vlastně naplno taky neřekla, jen "asi jsem se do tebe zamilovala", on se na to jen usmál a přitulil se ke mě. napsal mi, že má strašně moc rád, ale tu větu "miluji tě" jsem do něj neslyšela a já to asi potřebuju slyšet. napsala jsem mu to v mailu, že ho miluju, ale on na to nereagoval. z počátku jsem to vůbec neřešila, ale od určité doby mám dojem, že je ode mě odtažitý. dřív mi psal jednu sms za druhou, jak mu chybím, že se mu stýská a jak moc se na mě těší... a najednou mi píše jenom tehdy, když napíšu já jemu. vím, že měl víc práce, ale ne zas tolik, aby neměl čas na jednu jedinou zprávu během dne. nechci o něj přijít, ale zároveň na něj nechci zbytečně tlačit, abych ho třeba nevyděsila, že jdu na něj nějak moc rychle, aby to nevypadalo, že na něj tlačím, že se vnucuju. přitom mám strach se ho přímo zeptat na jeho city ke mě, že neuslyším to, co chci slyšet.<br />
teď jde s kamarádkou ven. ptala jsem se ho, jestli se za nima můžu pak cestou z práce domů stavit. no a on se začal cukat, že by to raději nespojoval a zašel pak se mnou ven zvlášť. přitom jsem u něj na stole zahlídla ležet lístky na koncert zrovna na ten večer. neptala jsem se na ně, protože jsem si myslela, že je to nějaké překvapení pro mě (asi jsem naivní). třeba to s tím nemá nic společného, třeba ty lístky byly pro někoho jiného... proč by mi lhal? není to jeho styl, ale děsí mě to, zvláště ve spojitosti s odtažitým chováním. lístky pro mě nejsou, protože se se mnou chce sejít až později večer...<br />
copak jen panikařím?]]></description>
            <dc:creator>Tyra</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Wed, 02 Dec 2009 16:25:20 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,167019,167019#msg-167019</guid>
            <title>Proč se otce nemůžu na nic zeptat.... (14 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,167019,167019#msg-167019</link>
            <description><![CDATA[ Vše bere jako útok na svou osobu, dokonce i když se zeptám na technickou záležitost. Že by měl paranoidní úzkost tak jako já? Na to se ho nemůžu už vůbec zeptat... Asi by nepochopil , co to je úzkost, natož paranoidní. Naše komunikace je na úrovni vem to , dej to tam, vypadni s tím, dělej..., proč si to tak zkazil... Moje maminka se ho zastává a říká , že ho to naučila matka, proč to ovšem dělá, když babička je už dávno mrtvá. Už to leze na nervy i mamince. <br />
<br />
Má někdo podobnou zkušenost?<br />
g2]]></description>
            <dc:creator>George2</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Tue, 20 Jul 2010 14:50:35 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,164220,164220#msg-164220</guid>
            <title>Emoce (22 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,164220,164220#msg-164220</link>
            <description><![CDATA[ Mám emočně nestabilní poruchu osobnosti, nedostatek citu od matky v dětství vlastně dodnes, jsem dospělá. Nebo možná tam ten cit byl a je ale nijak mi není projevován "mám Tě ráda,ů, nebo že Tě někdo obejme. Necítím kladné emoce, nedokážu se zamilovat, max. mně něco chvilkově nadchne ale nic hlubšího. Cítím se, jako bych mělo místo srdce díru, prázdno, vůbec nic. Vidím mimina kolem v kočírcích a ani to se mnou nehne, nebo jak si kam. povídají o mužích a já necítím vůbec nic. Jen ty záporné - strach, smutek, rezignovanost, pcit beznaděje.. Dr. říkají, že to k tomu prostě může patřit. Mátte někdo stejný problém? Nevím jak z toho ven pro okolí asi vypadám jako místo srdce kámen.]]></description>
            <dc:creator>Julinka</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Fri, 23 Apr 2010 11:40:32 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,163430,163430#msg-163430</guid>
            <title>Téma pro Evu (Evajs 19) (12 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,163430,163430#msg-163430</link>
            <description><![CDATA[ V obecné diskusi se předvedlo několik lidí, cca tři, opravdu skvěle. Myslím to ironicky. <br />
Tak tady zakládám téma pro Evu, jestli ovšem bude chtít. A jestli.... bude moci.<br />
<br />
Evi...]]></description>
            <dc:creator>Sluncevhrnci1</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Wed, 11 Nov 2009 07:11:14 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,162872,162872#msg-162872</guid>
            <title>otec ve mně vypěstoval obsedantní myšlenky (6 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,162872,162872#msg-162872</link>
            <description><![CDATA[ Mám otce, který mě neuznává a nechápe. Nemá pro mě hezkého slova. Dokonce ve mně vypěstoval takové svinstvo, že trpím autocenzurou, mám obsedantní myšlenky, že jsem udělal něco špatně, a přitom on už mi ani nemusí vůbec nadávat. Je to automatické. Polykání AP mě v tom určitým způsobem chrání,ale všechno co mi řekne se nějak zapisuje do mého podvědomí a pak to po určité době přeteče a mám zmíněné obsedantní myšlanky "bez příčiny".<br />
Nevím jestli chápete, co tím myslím.]]></description>
            <dc:creator>George2</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Wed, 09 Dec 2009 00:31:13 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,154439,154439#msg-154439</guid>
            <title>Jak dál? (1 odpověď)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,154439,154439#msg-154439</link>
            <description><![CDATA[ Už to trvá dlouho, dospělý bratr mně neustále slovně napadá, většinou mu vypadává z pusy něco jakoby ani nevěděl co říká, přitom se neléčí, ale měl by. Mamka ho obhajuje, odjakživa, nevím proč. Já sem ten, kdo je nemocnej a měl by mít nějaké úlevy. Ale on může ječet, nadávat, urážet, deptat. Nemám a ani nebudu mít dost peněz se odstěhovat a vydržet tam je pro mně úplyvem času pořád náročnější. Mám mamku ráda nade všechno, ale jí je to jedno, kde co si vysvětlí po svém jak se to hodí do krámu, vůbec ji nenapadne, že mi to ubližuje. Všechno se počítá jen na peníze jakékoliv jiné věci, hodnoty než ty hmotné jakoby neexistovaly. Taky už jsem určitě do jisté míry z nich "zdeformovaná". Nechci být taky tak vztahovačná a studená, jenže nemám jak odejít a on by mamce ani sklenku vody nepodal. Nevím proč ho preferuje, proč může všechno a za nic není postižitelný.]]></description>
            <dc:creator>Julinka</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Tue, 20 Oct 2009 12:59:58 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,150706,150706#msg-150706</guid>
            <title>Poradí mě někdo?? (8 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,150706,150706#msg-150706</link>
            <description><![CDATA[ Ahojík, po 20 letém manželství, které plynulo z mého pohledu docela v klidu a pohodě, kdy jsme s manželem podnikali, máme spolu 2 dospělé děti a vše bylo v normálu jsem asi před rokem a půl zjistila, že manžel již 5 let žije paralerní vztah se svobodnou slečnou a má s ní 2 děti ve věku 3,5a2 roky.Manžel není uveden jako otec, jen prostě chce být otec "externista". Mě stále přesvědčuje o tom že mě miluje, že už jsem ale nechtěla další dítě a on po něm toužil, takže si sen splnil. Nejdřív jsem si myslela že vše nějak překonám, dokonce jsme přistoupili na volný vztah a já jsem si našla přítele. Ale buhužel zjišťuji, že nevím kudy dál. Manžel stále něco slibuje, že vše dá do pořádku, že děti přizná, že si je bude jenom půjčovat a ne trávit čas i se se slečnou, ale zatím se jí vlastně bojí a bojí se aby nepřišel o děti a vlastně i o mě. <br />
Já přítele mám ráda, ale vím že to není perspektivní jelikož je o dost mladší a hlavně manžela i po tom všem mám ráda, ale jak vše dát do pořádku a odpustit mu?? Jestli to vůbec jde?? Má někdo takovou to hroznou zkušenost? Hrozně se trápím  a nepomohla mě ani psycholožka... Poradí někdo?? Děkuji]]></description>
            <dc:creator>jaammajka</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Tue, 23 Feb 2010 11:55:36 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,149621,149621#msg-149621</guid>
            <title>Odpuštění cesta k vnitřní svobodě (12 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,149621,149621#msg-149621</link>
            <description><![CDATA[ Jsem tu nový dá se říct,ale jedna věc co tu je na těchto fórech je velká hromada neodpuštění je to až s podivem jak si tu přátelsky radíte a obdivuhodné jak držíte při sobě to se mi líbí.Jsou tu různý příběhy bolavých a zraněných duší anebo neustále zraňovaných........................zkuste se se mnou zamyslet a rozebrat téma odpuštění.............jsem zastánce že odpuštění je cesta ke svobodě a to myslím odpuštění a zapomenutí následné přijetí toho komu odpouštím................neuznávám odpusť ale nezapomeň protože to nezapomeň je stále v nás jako neodpuštění a trochu vás taky popíchnu je tu na můj vkus až příliš soustředění na sebe asebepitvání a sebelítosti která je mocným nástrojem jak duši udržet v bolestech.]]></description>
            <dc:creator>Samson</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Mon, 08 Mar 2010 17:56:52 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,136357,136357#msg-136357</guid>
            <title>už nevím kde je pravda... (6 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,136357,136357#msg-136357</link>
            <description><![CDATA[ Nevím kde mám začít a kde končit… Vždycky jsem se se vším poradila, ale teď nějak nevím kudy-kam. Možná proto je to těžší, že nejsem odsud a všechny nejbližší jsou buďto daleko nebo už ten vztah není to, co bývalo. Takže ani nemam s kým o tom promluvit aby mně pomohl na všechno se podívat „jinýma“ očima.<br />
Před několika měsíci jsem ukončila pětiletý vztah se svým přítelem a nemůžu se s toho vzpamatovat. Vím, že by bylo horší, kdybych v tom pokračovala, ale pořád pochybuji, zda li SKUTEČNĚ se věci měli tak, jak jsem to cítila a vnímala, nebo, jak mně přesvědčoval on, je to výplod mé fantazii a vidím věci tak , jak je chci vidět…Což jsem skutečně nechtěla. <br />
Dála jsem do toho vztahu všechno, co jsem měla ale obratem už jsem nedostávala skoro nic, žila jsem život jeho a jeho děti ale přestala se nějak mít ráda sama a cítit se jako Ženska…  Myslím, že jsem byla náhradou za někoho, koho on nemůže mít, možná, že se snažil přesvědčit i sebe o tom, že mně miluje. Ale čím dál víc vnímáš, že ten člověk se oddaluje, nezajímá ho, čím žiješ, vidíš, že ti nerozumí a nestojí při tobě ani v dobrém ani ve zlem. A protože už není nejmladší, tak si tě drží, aby nezůstal sám na starý kolena. <br />
Cítila jsem se jako starý nábytek, na který on je zvyklý, má ho svým způsobem rád ale nemusí se o ně starat. Ale starost o člověka, s kterým být nemůže se zvětšovala a pokud jsem řekla její jméno, pokaždé jsem musela vyslechnout obvinění z žárlivosti a nepochopení. Bohužel, všechno, co bylo zažito, na tuto stránku se nevejde. A omlouvám se, pokud to není srozumitelné, mám v myšlenkách a pocitech chaos a je to čím dál horší.]]></description>
            <dc:creator>racek</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Tue, 01 Sep 2009 21:03:56 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,135047,135047#msg-135047</guid>
            <title>rozvod (3 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,135047,135047#msg-135047</link>
            <description><![CDATA[ ROZVOD a NEVERA.. Tak popularne tema... ale mna nikdy nezaujimalo, lebo som z kompletnej rodiny a taka vec nam bola vzdialena. Mam 27 rokov, som vydata a zijem si stastne a myslela som ze i moji rodicia... dnes mi mama oznamila, ze sa jej oco priznal, ze miluje inu zenu (mama si tiez do teraz myslela, ze su spolu stastni a do konca zivota). A zrazu sa ma tema rozvodou tyka. Miesaju sa vo mne rozne pocity, oco bol vzdy moj ideal a boli sme za jedno. Nenavist, smutok, strach, sklamanie. Na chvilu si pomyslim, ze nejako bude, potom ma chyti panika, ze nemozem dychat. Zijem v zahranici, nie som s nimi a neviem ako to teraz doma vypada... :(<br />
Neviem ani preco sem pisem a co od toho cakam... Mozno zazrak.. :(((]]></description>
            <dc:creator>gejsa</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Tue, 01 Sep 2009 21:11:27 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,132220,132220#msg-132220</guid>
            <title>podání &quot;slizké ruky&quot; (2 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,132220,132220#msg-132220</link>
            <description><![CDATA[ Měl jsem jednu učitelku na gymplu ,která to tak nazývala. Prostě můj otec na mně celý den nemá pěkného slova a pak pro mě něco kladného udělá a tváří se jako by se nic nestalo.<br />
Třeba dneska jsme měli na hlídání malé děti a on vše jenom ztěžoval a byl vulgární a pak přišel s tím, že mi přepracoval (kladně) návrh interiéru, kde teď bydlím.<br />
Nemůžu mu to odpustit, v životě pokud šlo o něco zásadního, vždy zklamal.]]></description>
            <dc:creator>George2</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Mon, 18 Jan 2010 19:51:08 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,129957,129957#msg-129957</guid>
            <title>Ve stínu staršího bratra... (2 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,129957,129957#msg-129957</link>
            <description><![CDATA[ Mám o tři roky staršího bratra, byl velmi chytrý a učitelky (tenkrát soudružky) si toho brzy všimly. Až povyrostl tak ho posílaly na různé školní soutěže a olympiády. Když jsem nastoupila do školy já učitelky tak učitelky které ho znaly jako by pomyslně ukazovaly prstem "á, to je mladší sestra toho XY". Byla jsem rovněž velmi nadaná takže jsem byla také posílána na olympiády a soutěže. Vždy jsem byla ale velmi bázlivá a nevěřila jsem si takže bratr to v soutěžích dotáhl vždy dál, měl velmi "ostré lokty" po dědovi a byl mimořádně ambiciózní. Já jsem byla naprostým opakem a jako malá jsem se před ním nedokázala bránit, jeho bití a posměchům. Dokonce naváděl i své kamárády aby mi ubližovali. Byla jsem bázlivá, tichá, malé a drobné postavy takže to nebyl žádný problém. <br />
Kvůli nemoci jsem nedodělala VŠ a přitom jsem studovala docela "náročný obor", ale nemoc tomu udělala konec. Bratr je dnes již doktorem filozofie a já mám před ním strach a s každým kdo zná ho i mě se vyhýbám protože co by si ten dotyčný o pomyslel "že jsem debil a nic jsem oproti němu nedokázala (má utkvělá představa):-((" Navíc poslední tak 2-3 roky začal být strašně panovačný až despotický. Příběh je mnohem složitější, ale to bych popsala celou stránku.<br />
<br />
Zatím se mějte a ahojky]]></description>
            <dc:creator>Katrin</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Mon, 18 Jan 2010 19:35:01 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,128835,128835#msg-128835</guid>
            <title>Proč mě máma přivedla na svět, když mě nenávidí :S (14 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,128835,128835#msg-128835</link>
            <description><![CDATA[ V den, kdy zemřel táta mi řekla, že za jeho smrt mohu já :( Těch nadávek, co mi za celý život dokázala dát.  <br />
Dneska jsem u ní byla na návštěvě a to, jak se kě mně chovala... hrůza! Nemá mě ráda, nanávidí mě a mě to moc mrzí, navíc, když vidím jak hezky se chová k bráchovi a ségře. Proč? Vždyť jsem jí nijak neublížila :(]]></description>
            <dc:creator>Modroočka</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Sat, 08 May 2010 18:30:28 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,128452,128452#msg-128452</guid>
            <title>jak snášíte malé děti,... (5 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,128452,128452#msg-128452</link>
            <description><![CDATA[ když máte psychózu.<br />
Já to totálně nezvládám.Buď stále brečí, nebo jsou rozverní až moc, jejich nekontrolovatelný smích mi připomíná težké paranoidní halucinace.<br />
Nacpávám se AP. Ještě, že to je jen 14 dní, co je tu má bratr. Vlastní děti nechci, hodil bych si mašli.<br />
<br />
<br />
Jak je to u Vás?<br />
<br />
G2]]></description>
            <dc:creator>George2</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Fri, 26 Mar 2010 18:12:54 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,126987,126987#msg-126987</guid>
            <title>nejen sytý hladovému nevěří, ale ... (2 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,126987,126987#msg-126987</link>
            <description><![CDATA[ ...i hladový hladovému nevěří.<br />
Přijel k nám na návštěvu starší člen bratrovy rodinu, tj. tatínek švagrové a otec mu vykládal jak těžký měl život,jak se narodil za války ,jak musel jako dítě orat s kravama, jak se nemohl učit , protože na to nebyl čas,jak vystudoval na logaritmickém pravítku a jak dnes všechno dělají za studenty počítače, jak vystoupil ze strany po 1968, jak mu Zeman zlikvidoval podnik, který táhl celý život, a jaký má nízký důchod.<br />
(Já tomu věřím , že to měl těžké, ale většinou rodiče, když mají děti, tak aspoň programově chtějí, aby se jim žilo lépe).<br />
Se zájmem jsem to poslouchal.No a pak z něj vyleze, že co proti tomu jsou nějaké psychické problémy dnešních mladých.<br />
<br />
Co k tomu dodat - NO COMMENT!<br />
<br />
G2]]></description>
            <dc:creator>George2</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Sat, 25 Jul 2009 20:59:31 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,125827,125827#msg-125827</guid>
            <title>kladu velmi obecnou otázku... (3 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,125827,125827#msg-125827</link>
            <description><![CDATA[ čím si člověk může udělat ze života peklo? Nemyslím drogy,toxické psychózy,kriminál  atd.<br />
Spíš mezilidské vztahy, práce a tak...<br />
Prosím o Vaše zkušenosti a názory,<br />
G2]]></description>
            <dc:creator>George2</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Sat, 27 Mar 2010 22:24:55 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,124490,124490#msg-124490</guid>
            <title>Co je správně.....? - vztah (1 odpověď)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,124490,124490#msg-124490</link>
            <description><![CDATA[ Stydím se.... nedokážu o tom mluvit, s nikým jen anonymně...<br />
<br />
Vzali jsme se s manželem před 8 lety, z lásky jakou jsem jen dokázala tehdy cítit, přijímat i dávat.... (věděli jsme, že děti nemůžeme mít.) Za tu dobu jsem se vyvíjela dál.... a stále víc docházím k hroznému pocitu, že mi on "nestačí".... Tehdy jsem si sebe moc nevážila, neměla moc vysoké nároky na sebe, na něj, na svůj život.... a nezajímal mě sex, moje tělo.... Nevadilo mi, že se mi nelíbí, nepřitahuje, neznala jsem to jinak.... Dnes jsem někde, kde nevím.... co s tím.... Kdy bych to chtěla jinak, ale zde je slib.... důvěra.... cit....<br />
<br />
Nenarušilo to oblasti, co máme společné, a hlavně tu velkou důvěru a vše mezi námi, sice jsou i tam taky problémy, ale nic co by se nedalo a co bych chtěla odmítnout.... Proto bych se chtěla přiblížit k němu.... abych nemyslela na to, že se mi nelíbí.... Ale nevím, jak na to.... A jestli to je správně? Může člověk mít dobrý vztah s někým, s kým tohle nefunguje? Dá se to spravit smýšlením? Jak na to jít? Nedokážu si představit rozvod jen kvůli tomu, že mě nepřitahuje.... když je stejný.... jen když se tohle ve mně změnilo.... to je moje chyba, moje odpovědnost.... A vůbec tohle se přece nedá partnerovi říct.... anebo naopak má - nevím, ale to nedokážu.... To je zrada.... Je mi ze sebe nanic, že vůbec takhle přemýšlím.... Mám ho ráda.... ale nemiluji.... jeho tělo ne....<br />
<br />
Dá se tohle změnit, co myslíte? Nebo zvládnout? Co je ještě to co já chci a to, v čem se pořád třeba podceňuji? Nebo naopak jestli v tom není ješitnost, že chci "víc".... než mám.... možná si dávám nesprávně otázky.... možná se na to jen dívám z nesprávného směru....]]></description>
            <dc:creator>Jeannie</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Thu, 16 Jul 2009 13:18:29 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,116795,116795#msg-116795</guid>
            <title>Jak vycházíte s rodinou? (16 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,116795,116795#msg-116795</link>
            <description><![CDATA[ Já mizerně. Jsem černá ovce. Nerozumím si vůbec s nikým a poslední dobou se to stupňuje 8-)]]></description>
            <dc:creator>Modroočka</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Fri, 17 Jul 2009 18:51:04 +0200</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,115999,115999#msg-115999</guid>
            <title>Jsem zbytečná (11 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,115999,115999#msg-115999</link>
            <description><![CDATA[ Je mi 28 a jsem svobodná a bezdětná. Jsem v ČID kromě fyzických problémů mám deprese a emočně nestabilní poruchu osobnosti. Mám výkyvy nálad,jsem podrážděná, v jednu chvíli se pro něco nadchnu, stejně tak mně jedno dobře mířené slovo dorazí. Bratr je cholerik po otci a mamka je jaká je. Absolvovala jsem už několik pobytů na psychiatrii, ale řekli mi, že nejdůležitější je, v jakém prostředí žiju. Mám pocit, že jsem jen dobrá, abych doma přispěla. Vánoce se neslaví, nesmím donést matce kytku jinak mi začne nadávat, že to nesnáší. Nemůžu ji koupit nějaký dárek. Pořád se jen hádáme ráno, večer denně. S nikým nechodím, nemám komu co nabídnout, cítím se citově úplně prázdná, nic mně netěší, necítím z ničeho radost. Sex - nezájem. Nevím jak dál. Pokusy o sebevraždu mám už za sebou, nemínim to znova zkoušet,jsem smolař. Jsem jak robot, vstát, do práce, domů, najíst, umejt a vyspat. Pořád dokola, není nikdo kdo by napsal zavolal, jak se mám,jestli někam nezajdeme. Venku se tvářím, že je mi dobře, už je to zažitá maska. Nikdo totiž není zvědavej na nějakej utrápenej ubrečenej ksicht. Zkoušela jsemi inzeráty, že hledám kamaráda, ale muží chtějí vždy víc. Řeknou že společné kafe je fajn a pak naznačí co opravdu chtějí. Brečení do polštáře už dávno nepomáhá. Jsem pořád strašně unavená nevím co dál, jak dál. Chci tak moc, aby mně vlastní rodina měla ráda? Poslouchám poznámky typu, že jsem blázen, magor apod., ale že za to nemůžu, že mám na to papíry. když něco pro ně udělám, tak je to samozřejmost, ale udělat něco pro mně? Proč taky, že jo. A když se připomenu co jsem pro koho udělala, ak je to hned výčitka . Prostě mám být zticha. Máte někdo stejný problém? Cítíte se někdo taky jako já? napište]]></description>
            <dc:creator>Julinka</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Tue, 09 Mar 2010 19:19:09 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,112250,112250#msg-112250</guid>
            <title>Jsem normální? (9 odpovědi)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,112250,112250#msg-112250</link>
            <description><![CDATA[ Ahojky lidičky,mám takové trápení a potřebuju se z toho asi vykecat.Potkala sem kluka,říkej miu třeba X,kdysi dávno,konkrétně před 7 lety.Nejdřív sme si psali jen sms a občas si zavolali.Já v té době měla stálého přítele,bydlela sem s ním,ale nějak sem nebyla v tom současném vztahu moc spokojená.Koneckonců sem se s tím klukem X nakonec setkala a byli sme si sympatiční.Vše vypadlo ideálně.Já se s svým přítelem rozešla a myslela si,že budu trávit čas s tím druhým.No vydrželo to asi měsíc.Nějak to nebylo ono.Do toho můj bývalý mi psal jak mu chybím,takk sem se vrátila k bývalému příteli.Čas plynul jako voda,uběhlo pár let a najednou pípla sms od pana X jak se mám,tak sme si čas od času napsali,ale noc víc nebylo.Měli sme trápení,oba sme leželi několikrát v nemocnici,každý na jiném místě,ale dodávali sme si vzájemně oporu.To člověk v nemoci potřebuje.Vždycky sme si chvilkově psali,potom byla třeba půl roku pauza,ale pohoda.Jednoho dne sme se ale náhodně sešli a jiskra opět přeskočila.Začali sme se scházet,bylo to krásný,já nepřemýšlela,byla sem prostě zamilovaná a to jak známo člověk dělá chyby.Opustila sem opět svého přítele se kterým sem budovala společné hnízdečko lásky,o všechno přišla,ale myslela sem si,že za to stojí.Nakonec se mi přiznal že má 3 roky přítelkyni,byla sem na dně,ale místo toho abych ten vztah ukončila,tak sem v něm pokračovala.Scházeli sme se když ono byla v práci a já měla volno.Pořád sliboval,že se s ní rozejde a ž bude vhodná doba,ale ta doba stále nepřicházela a nakonec se to táhlo 3/4 roku.Byla sem zoufalá,nakonec sem vše řekla jeho přítelkyni.Bylo to ode mě hnusné,ale doufala sem že se konmečně rozhodně co chce.Ona ho vyhodila a on o mě přestal  mít zájem.Snažil se o bývalou,vypisoval,jezdil za ní,..... Když ho vzala na milost asi po měsíci,začal mi opět znovu vypisovat.Jednoho dne za mnou přišla jeho přítelkyně do práce a ptala se mě,já jí všechno vyklopila a ona ho opět poslala do háje,ale už definitivně.Prosil mě,a't mu dám ještě šanci,že se změní,že mě miluje.Já husa hloupá mu uvěřila a začla s ním chodit.Všechno bylo krásné,trávili sme spolu spoustu času,chtěli stavět domeček,začali plánovat mimi,ale tahle pohoda vydržela jen 6 měsíců.Potom se začal chovat divně,byl podrážděnej,věčně nervözní.Já sem tušila že se něco děje,tak se ptala a on říkal,že nic,že dobrý,že je jen trošku unavenej.Ale potom jednoho večera mi přišla jen sms že je toho na něj moc,že už takhle nemůže.Nechápapala sem to,cgtěla sem vysvětlení,ale nebral mi tel.Potom sem se dověděla,že má už delší dobu jinou.Trapila sem se,měla sem děsnou depku,chtěla sem skoncovat úplně se vším.On byl moje všechnoa  pro co teď mám žít?No skončilo to.Nějak sem se dala trochu dohromady abych mohla fungovat.Ta jeho nová ho asi kopla do zadku,začal mi zase vypisovat,občas sme se sešli,popovídali si a bylo to fajn.Nechci se do něj zase zamilovata začít s ním znovu,protože se bojím,že mě zase zklame a další zklamání už by bylo asi opravdu to poslední.Sem celkem dost silná,ale ubránit se nedokážu.Hlava má rozmyšleno,ale srdce neposlouchá.Zkoušela sem už snad všechno,včetně nového partnera,ale prostě to nejde,asi je to ještě příliš čerstvé nebo nevím]]></description>
            <dc:creator>nurser</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Sun, 01 Nov 2009 18:19:50 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <guid>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,109117,109117#msg-109117</guid>
            <title>Máte někdo zkušenost s půlročním &quot;odloučením manželů&quot;? (1 odpověď)</title>
            <link>http://www.help24.cz/forum/read.php?5,109117,109117#msg-109117</link>
            <description><![CDATA[ Máte někdo zkušenost s půlročním "odloučením manželů" z pracovních důvodů (já doma na MD a on v zahraničí)? Lze se na to nějak "psychicky připravit"? Jak překonat "strach ze samoty (osamocení)"? Jak to zvládnout? Rozumově si to zdůvodním, ale pak se přihrnou "emoce" a je těžší hledat sílu a odhodlání...]]></description>
            <dc:creator>tamotam</dc:creator>
            <category>Rodinné konflikty</category>
            <pubDate>Sat, 27 Jun 2009 02:21:03 +0200</pubDate>
        </item>
    </channel>
</rss>
