Citace:
Příčiny chování některých voličů pravice vycházejí z jejich existenčních obav
Vojtěch Merunka

Rád bych se přidal s doplňujícím postřehem k nedávným komentářům, které rozebírají fenomén české střední třídy. Je to především článek Jana Kellera a Petra Schnura „Střední vrstvy. Německá realita a české iluze"; a článek Víta Klímy „Cejch Socky", kde se diskutovalo na téma, proč se tolik výrazně pravicově orientovaných Čechů hlásí ke střední třídě, aniž tam ve skutečnosti patří.

Významná část těch nejohnivějších „mladých a úspěšných“ příznivců pravice totiž bydlí v takzvaných „placatých panelácích“.

Jsou to příměstská sídliště levně postavených domků, obvykle přízemních, bez sklepa, málokdy s připojením všech energií… a s malým kouskem zeleně, která končí pod okny u souseda. V těchto koloniích vzniká zvláštní typ stádovité kultury, kde se povinně vzývá pravice a sociální stát se považuje za sprosté slovo. Proč asi? Kde se v nich bere taková totální ztráta vlastního kritického myšlení?

1. Obyvatelé těchto sídlišť jsou zaměstnáni vesměs ve velkých firmách (pojišťovnictví, služby, poradenství, IT, zahraniční firmy, …) v metropoli, svoji „správnou orientaci“ musí pravidelně demonstrovat i na pracovištích, na povinných firemních víkendech se šéfy, atp.

2. Obyvatelé těchto sídlišť jsou zatíženi hypotékou (se splátkou okolo 20 000 Kč měsíčně anebo větší) a obávají se ztráty zaměstnání, která jim hrozí, pokud by se prohřešili bodu 1.

3. Obyvatelé těchto sídlišť se vzájemně hlídají, koukají si do oken a jakákoliv černá ovce by byla mezi nimi okamžitě odhalena. Bydlení v těchto sídlištích je psychicky náročné, dochází k narušování soukromí. Je to něco podobného jako hromadné bydlení na studentské koleji, takže si vybočení z místního bontonu sotva někdo dovolí.

4. Obyvatelé těchto sídlišť jsou pevně přesvědčeni, že oni sociální stát a veřejné služby k ničemu nepotřebují a placení jakýchkoliv daní považují za krádež. Pokud vůbec mají nějaké děti, tak je vozí daleko do metropole do firemních či jiných snobských a zpravidla soukromých škol a školek (s výukou od útlého věku v angličtině), za nákupy (taky do Kauflandu, kde se pošklebují důchodcům, jak špatným zrakem čtou cenovky) i za kulturou (více multikino, méně divadlo) jezdí vlastním vozem do metropole. Pokud tedy v jejich domovské obci vůbec je nějaká infrastruktura, oni ji nevyužívají - a když k nim přijdete na návštěvu, tak vám vykládají, jak se místních služeb v obci štítí. Služby státu a veřejný sektor jsou pro ně jen zlodějna, špína a korupce, pro které mají zkratku „socka“ a přídavné jméno „Paroubkův“.

Člověk je však tvorem společenským a duchovním, a tak si nesvobodu a stres, kterému je vystaven, kompenzuje různými způsoby - jako například (samozřejmě jednotlivě i v kombinacích):

1. Pořízením si domácího zvířete místo vlastního dítěte.
2. Automobilem prestižní značky (BMW, Audi, VW, … podle požadavku profese).
3. Oblečením. (Česko je známé předražeností značkového a rádobyznačkového oblečení.)
4. Mobilem, notebookem nebo jinou elektronickou hračkou.
5. Jízdním kolem, motocyklem či jiným vozidlem pro jednu osobu.
6. Sportováním (nejlépe adrenalinový sport, kterému chybí český název).
7. Milenkami.

Podívejme se ještě podrobněji na fenomén placatých paneláků:

V dnešní době celá Evropa řeší celou řadu problémů spojených s rozvojem sídel, péčí o krajinu a území a celkového úsilí o zvýšení kvality života občanů a úrovně demokracie při zachování podmínek trvale udržitelného rozvoje (požadavky životního prostředí, uchování kulturně historické hodnoty, zemědělská a průmyslová výroba, výstavba dopravní infrastruktury, turistický potenciál atp.). Otázky participace občanů, využití moderních technologií na demokratizaci společnosti, kvality života, veřejného sektoru, životního prostředí, atd. jsou podle našich pravicových spoluobčanů samé „socialistické nesmysly“ a plýtvání penězi.

Jedním z největších problémů, které brání řešení uvedených otázek, je neřízené rozpínání sídel (anglicky urban sprawl), což se někdy expresívněji překládá jako rakovina měst a nebo sídelní kaše. Sprawl má negativní dopady do života obyvatel malých obcí poblíž městských aglomerací, což je například případ celé řady vesnic v suburbánním prostoru okolo Prahy ve Středočeském kraji. Tento jev má také svoje dopady pro samotné velkoměsto a jejich obyvatele, jako například tzv. urban decay (česky přeloženo tlení, hnití měst, které se projevuje například ruinami uvnitř katastru metropolí nebo vytvářením sociálně segregovaných ghett). A z podobných příčin jako urban sprawl vychází také problém tzv. brownfields.

Příčiny problému urban sprawl v rozvoji malých sídel spočívají také v tom, že volení zástupci samosprávy zasažených malých obcí nejsou (a logicky ani nemohou být) podrobně vzděláni v detailech práva, územního plánování, agend státní správy a samosprávy a jejich dopadů na život v obcích - a tak jsou zcela odkázáni na jejich mnohdy účelový výklad od soukromě zainteresovaných subjektů, kteří věc posuzují ve svůj soukromý prospěch na úkor veřejného zájmu a jsou schopni i obcházet platnou legislativu.

Urban sprawl je jev, který se objevil v minulých desetiletích ve vyspělých průmyslových zemích (především USA, Francie, Británie) a v nedávné době se dostal i k nám jako nekontrolovaná expanze určitého typu zjednodušené městské zástavby do volné krajiny pod vlivem výhodnější ceny pozemků, poptávky po moderních a zároveň levných nemovitostech, tržního chování majitelů pozemků a stavebních firem atd. Původní obyvatelé takto zasažených malých obcí pod vlivem PR masáže investorů tento jev zpočátku vnímají pozitivně, protože ve vývoji sídel jsou dlouhodobě známé pozitivní koncepce výstavby zahradních měst a satelitních městeček - jako například ideje švýcarského architekta Le Corbusieura z první poloviny 20. století. Urban sprawl je ale nekontrolovaná expanze ovládaná jen volnou rukou trhu. Není to nic jiného, než pohlcování původního venkovského osídlení, které s sebou přináší následující negativní jevy:

1. Segregace mezi původními a novými obyvateli sídla prohlubuje sociální rozdíly mezi nimi.

2. Zastavení rozvoje občanské vybavenosti a veřejných služeb původního sídla. Noví obyvatelé se realizují a zásobují pouze v místě svého zaměstnání v metropoli a obec je pro ně jen „noclehárnou“.

3. Přetížení dopravních spojů mezi metropolí a místem bydlení. Jsou to hlavně ranní a večerní zácpy na silnicích.

4. Nezájem nových obyvatel o spoluúčast na společenském a kulturním životě obce a nebo v horším případě dokonce zneužívání demokratických mechanismů samosprávy proti odlišným zájmům původních obyvatel.

5. Podobně jako v případě podnikatelského baroka jde o nevratné narušení kulturně historické hodnoty sídla, narušení dopravní obslužnosti sídla, ztráta atraktivity sídla pro rozvoj turistiky.

6. Narušení systému ochrany životního prostředí.

7. Ztráta zemědělsky využitelné půdy.

Závěrem: Pro někoho těžko pochopitelné chování některých voličů pravice má racionální zdůvodnění. Je to maskovaná obava z vlastní budoucnosti (finanční tíseň, tlak v zaměstnání, způsob bydlení) a z toho vyplývající snaha se od socek, důchodců, manuálů, lopat, bezdomovců, … oddělit. Je v tom také notná dávka cargo cult efektu: Volím, uctívám a napodobuju ty, kteří jsou úspěšní a bohatí, protože i já chci být úspěšný a bohatý. Podobně se chovali na vzdálených ostrovech domorodci, kteří stavěli slaměné modely letadel, které jim kdysi přinášely potravu, aby potravu opět přivolali. Bydlení v paneláku naplacato je totiž takové slaměné letadlo. Podobá se tomu skutečnému, ale nelétá.